1. ledna si připomínáme Den obnovy samostatného českého státu a vznik Slovenské republiky
zveřejněno 06. 01. 2022Vážení a milí čtenáři a klienti, vzhledem k de facto uzavřeným hranicím mezi evropskými státy a omezenému cestování v důsledku pandemie koronaviru, pohoříme v lednové aktualitě o Slovensku, na které jsme v našich článcích dosud poněkud pozapomněli. Nicméně od roku 1994 si vždy na přelomu starého a nového roku připomínáme rozdělení Československa a vznik dvou samostatných republik. Ano, Československo zaniklo k 31. prosinci 1992 rozdělením na Českou republiku a Slovenskou republiku od 1. ledna 1993.
Obrázek č. 1: Vlajka a znak Slovenská, mapka slovenského území
Avšak cílem našeho pojednání není v žádném případě ústavně-právní či snad politická otázka nebo analýza rozdělení československé federace (i když se o ní v závěru alespoň částečně pokusíme), a to i z toho důvodu, že občany obou již samostatných republik, kteří žili na území „druhé republiky“ (ponejvíce Slováků žijících dále v ČR) se tato problematika bohužel velmi citelně dotkla (a to aniž by si to odpovědní politici třeba chtěli uvědomit) hlavně v obyčejných, řekněme správně-právních, občansko-právních či pracovně-právních otázkách „všedního dne“, kdy lidé museli najednou a „de iure“ (pozn. expresivně) ihned zejména řešit otázku státního občanství, rodinně-právních vztahů či věcí sociálního zabezpečení. Vždyť Slovensko a Českou republiku spojovala po takřka celé 20. století společná historie, a tato skutečnost se samozřejmě logicky projevila i v běžných záležitostech (ekonomických a závazkových vztazích) normálních občanů a stejně tak i firem v obchodní oblasti.
Vizí této aktuality je totiž představit Slovensko především jako velmi překrásnou, sousední zemi, navíc plnou příjemných, snaživých a vzdělaných lidí, a to i na základě autorovy retrospektivní reminiscence, nikoliv vyvolávat mezi lidmi nevraživost a nenávist. Jedná se hlavně o vzpomínky pisatele z pobytů v Bojnici, Kremnici či ve Vysokých Tatrách jako malého kluka, resp. z návštěvy česko-slovenského pomezí se školou v přírodě, popř. několikrát Bratislavy jako středoškoláka či vysokoškoláka.
Slovenská republika je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě, který na východě sousedí s Ukrajinou, na jihu s Maďarskem, na jihozápadě s Rakouskem, na západě s Českou republikou a na severu s Polskem. Žije zde zhruba 5.500.000 obyvatel. Hlavním městem je Bratislava. Slovensko je členem OSN, NATO (od 29. března 2004), OBSE (od 1. ledna 1993), Evropské unie (od 1. května 2004), Eurozóny (od 1. ledna 2009), Evropské celní unie a Schengenského prostoru (od 21. prosince 2007), OECD nebo Visegrádské skupiny.
V současnosti se území Slovenské republiky člení na vyšší územní celky, kterými jsou samosprávné kraje. Kraje byly stanoveny zákonem Národní rady Slovenské republiky z roku 1996 „O územním a správním spořádání Slovenské republiky“ (zákon č. 221/1996 Z. z.). Zákonem bylo vymezeno celkem osm krajů: Bratislavský, Trnavský, Trenčianský, Nitrianský, Žilinský, Banskobystrický, Prešovský a Košický pojmenovaných podle sídelního města kraje.
Obrázek č. 2: Administrativní rozdělení Slovenska
První slovanské kmeny přišly na území současného Slovenska v 5. století našeho letopočtu. Od 6. století se území dostalo pod nadvládu Avarů. Od 7. století spadalo pod Sámovu říši a následně se stalo od roku 833 součástí Velké Moravy. Po jejím zániku připadlo na staletí, až do roku 1918, Uherskému království. Mezi roky 1536-1784 a v roce 1848 byla Bratislava korunovačním městem Královského Uherska a zároveň městem hlavním. Ústředním městem Uherské římskokatolické církve se stala Trnava. V 19. století zažíval slovenský národ intenzivní slovanské národní obrození. V tomto období byla v roce 1846 kodifikována Ľudovítem Štúrem slovenština jako národní jazyk slovenského národa. Mezi roky 1848-49 se Slovensko chtělo oddělit od Uherska a usilovalo o zařazení do Habsburské monarchie. Největší tlak maďarizace zažila země mezi lety 1867-1918.
Po skončení první světové války, v období 1918-1939, tvořilo Slovensko spolu s Českou republikou jeden stát Československo. Slováci byli od tohoto okamžiku považováni za státotvorný národ. V období 1939-45 existovala tzv. Slovenský stát jako satelit nacistického Německa. A od roku 1945 až do roku 1993 bylo Slovensko součástí Československé, později Československé socialistické republiky. Slovensko bylo v 90. letech během vlád Vladimíra Mečiara v přibližování k EU spíše „odsunuto“ na vedlejší kolej. Ze zemí Visegrádské skupiny patřilo jako jediné do druhé skupiny uchazečů, u nichž se předpokládalo, že bude mít výrazné zpoždění ve vstupu do EU. Změna vlády v roce 1998 a příchod pravicové koalice pod vedením Mikuláše Dzurindy však znamenalo výraznou změnu v orientaci Slovenska. Slovensko jako jediná země V4 naopak vstoupilo do systému ERM II a v roce 2009 přijalo euro.
Obrázek č. 3: Milan Rastislav Štefánik, politik, voják, vědec a diplomat, a především člověk, který se zasadil o vznik Československa. Jde bezesporu o jednu z nejvýraznějších postav československých a slovenských dějin vůbec.
Země, s níž byla ČR dlouho spojena v jeden stát, nabízí návštěvníkům náruč otevřenou dokořán a v ní nespoutanou divočinu Tater a jiných hor, krásná města, lokality s obdivuhodnou přírodou, vodstvo, termální koupaliště, lázně i nespočet dalších lákavých atrakcí. Hornatému státu vévodí Západní Karpaty, které zahrnují Malé Karpaty, Javorníky, Vysoké a Nízké Tatry a Slovenské Rudohoří. Mezi dvě velké nížiny patří Podunajská a Východoslovenská nížina a nejvyšší horou je Gerlachovský štít (2 655 m. n. m.). Významnými řekami jsou Dunaj a Váh. Na některá krásná místa se nyní vypravíme alespoň pomocí fotografií.
Obrázek č. 4: Bratislava, Hlavní vchod do Bratislavského hradu, jen o Bratislavě by se dal samozřejmě napsat článek.
Obrázek č. 5: Nad starobylým regionem Spiš se majestátně tyčí Spišský hrad.
Obrázek č. 6: Historická radnice v překrásné Levoči
Obrázek č. 7: Kostel sv. Kateřiny v Kremnici v „zimní náladě“
Obrázek č. 8: Vlkolínec, památková rezervace lidové architektury, zapsané v UNESCO, část Ružomberku
Obrázek č. 9: Gerlachovský štít ve Vysokých Tatrách, s výškou 2 655 metrů nad mořem nejvyšší vrchol Slovenska a bývalého Československa
Obrázek č. 10: Katedrála svaté Alžběty v Košicích, ve druhém největším městě a metropoli východního Slovenska. Byli to právě občané východního Slovenska, kteří podporovali zachování československé federace.
Obrázek č. 11: Radniční náměstí v Bardejově. Toto město je taktéž zapsáno na seznamu UNESCO.
Závěr:
Vážení klienti, milí čtenáři, neexistuje žádný jiná země, která by nám byla tak blízká jako právě Slovensko, byť zaznívají názory, že v rozhodujících chvílích společné historie si Češi a Slováci spolu příliš nerozuměli. Lze vzpomenout březen 1939, kdy vznikl Protektorát Čechy a Morava a Slovenský štát, rok 1968, kdy Češi měli „svého“ Dubčeka a Slováci zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, stejně jako listopad 1989, kdy v Praze vzniklo Občanské fórum a v Bratislavě Verejnosť proti násiliu a potažmo i první polistopadová léta, kdy politický establishment v Čechách řešil transformaci národního hospodářství a politická elita Slováků víceméně státoprávní uspořádání, resp. název společného státu.
Obrázek č. 12: Postava Alexandra Dubčeka ukazuje na skutečnost, že dějiny nejsou černobílé. Bezesporu se však jedná o velkou postavu naší společné historie, kdy je jmenovaný politik spojován nejen s obrodným procesem Pražského jara, kdy „např.“ došlo ke zrušení cenzury, k obnovení svobodného tisku, připravovala se ale i velmi zajímavá ekonomická reforma, nýbrž i podpisem pod tzv. „Pendrekovým zákonem“ (pozn. zákonné opatření číslo 99/1969 Sb. o některých přechodných opatřeních nutných k upevnění a ochraně veřejného pořádku – tento právní předpis např. umožňoval zadržovat zatčené až 21 dní, zvyšovat trestní sazby, inscenovat velmi rychlá soudní řízení nebo vyhazovat účastníky demonstrací ze škol nebo ze zaměstnání), nepodpořením Charty 77 a naposledy i nepochopením politické situace v listopadu 1989, kdy chtěl kandidovat proti Václavu Havlovi na post prezidenta ČSSR.
Ačkoliv mají k sobě oba dva národy velmi blízko, přeci jenom mezi nimi panují konkrétní rozdíly. Ten pravděpodobně největší tkví nejen v určitých odlišnostech mezi češtinou a slovenštinou, ale i ve skutečnosti, že Slováci jsou více nábožensky založení.
Na začátku našeho článku autor uvedl, že považuje Slováky za národ velmi vzdělaný. V době normalizace bylo možné na Slovensku dostat knižní tituly, které nebyly v Čechách vůbec k sehnání. Známý je též vroucný vztah Slováků ke kultuře, a to nikoliv jen k lidovému folkloru, ale i k výtvarnému umění, filmu, divadlu, hudbě či literatuře. Na tomto místě lze alespoň vyjmenovat osobnosti jako: Andy Warhol, Július Satinský, Milan Lasica, Marián Labuda, Milan Kňažko, Ladislav Chudík, Magdaléna Vášáryová, Tatiana Pauhofová, Vica Kerekes, Peter Dvorský, Pavol Országh Hviezdoslav, Ján Kollár.
Obrázek č. 13: Nová budova Slovenského národního divadla v Bratislavě, která byla otevřena v roce 2007.
Obrázek č. 14: Stará budova Slovenského národního divadla v Bratislavě
Už na jiném místě našeho blogu jsme zmínili fakt, že lidé na Slovensku mají k dostání např. české noviny nebo poslouchají televizní pořady v českém jazyce. V ČR je tomu právě naopak. Pisatel této aktuality popravdě příliš nerozumí tomuto odcizení „z české strany“. A stejně tak jako spousta občanů v České republice a na Slovensku (pozn. referendum se nekonalo) nechápe důvody k rozdělení společného státu. Podle jednoho spolužáka na Právnické fakultě Masarykovy univerzity byla prvotní příčinou rozkolu návštěva Václava Havla v Martině, kde se mj. vyráběly a opravovaly tanky, kdy prezident neopatrně pronesl, že už žádné tanky nepotřebujeme. Slováků se toto velmi dotklo i z důvodu možné či logické ztráty pracovního uplatnění, neboť tzv. sekundér či sekundární sektor v podobě průmyslu nebyl na Slovensku tolik zastoupen jako v Čechách. Stejně tak nerozumí tomu, proč se hlasy po rozdělení ozývaly zejména z otevřenější Bratislavy, která několika městskými částmi přímo sousedí s Rakouskem či tehdy velmi liberálním Maďarskem a nikoliv např. z východního Slovenska. Velmi nacionalisticky pak vystupovaly kruhy Slováků v zahraničí. Spočívalo tedy rozdělení Československa spíše na politických ambicích několika jedinců?
Od Čechů také nebylo taktní neustále Slovákům připomínat jejich podíl na národohospodářském rozvoji Slovenska. Ve Francii od Bretaně (kdy bretonština dokonce patří na rozdíl od francouzštiny do skupiny keltských jazyků a je příbuzná např. s irštinou či velštinou) až ke Korsice, kde panují určitě větší kulturní rozdíly než mezi Čechy a Slováky, žádné separatistické tendence až na zmíněnou Korsiku a francouzskou část Baskicka neexistují. To samé platí např. i pro Itálii (vyjma touhy po osamostatně Jihotyrolanů, resp. německy-mluvící Horní Adiže) od Furlanska-Julského Benátska (Udine, Terst) až po Sicílii, kde neexistují pouze kulturně-regionální či politicky-historické rozdíly, ale i značná ekonomická diference mezi severem a jihem země.
Vážení čtenáři, milí klienti, dnešním pojednáním jsme povídání o Slovensku rozhodně nevyčerpali, a stejně tak jsme neodpověděli ani na všechny otázky. Vzhledem ke kulturní či geografické přitažlivosti a blízkosti Slovenska, se k našim východním sousedům vrátíme v některé z našich dalších aktualit, kdy si povíme např. o Bratislavě, slovenské kuchyni či geografii této nádherné země, která se rozprostírá od Tater až k Dunaji.
Vážení spoluobčané v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku, přejeme vám vše dobré v novém roce 2022!
Odborné zdroje:
Iljušinem za americkým snem – https://www.ceskatelevize.cz/porady/11412378947-90-ct24/220411058130220/,
Gronský, J. Dokumenty k ústavnímu vývoji Československa III. (1968 – 1989). 2. vydání. Praha : Karolinum, 2004, 309 s. ISBN 80-246-0024-2.,
Janošíková, P., Mrkývka, P. Finanční a daňové právo. 2. aktualizované a doplněné vydání. Plzeň : Aleš Čeněk, 2016, 492 s. ISBN 978-80-7380-639-2.,
Mrva, Ivan. Slovensko. Dějiny v kostce. 1- vydání. Bratislava : PERFEKT, 2004, 84 s. ISBN 80-8046-241-0.,
Pavlíček, V. a kol. Ústavní právo a státověda. II. Díl. Ústavní právo České republiky. Část 1. 1. vydání. Praha : Linde, 2001, 560 s. ISBN 80-7201-273-8.,
Vojáček, L., Schelle, K., Knoll, V. České právní dějiny. 1. vydání. Plzeň : Aleš Čeněk, 2008, 684 s. ISBN 978-80-7380-127-4.,
Zimek, J. Ústavní vývoj českého státu. 2 dotisk 1. vydání. Brno : Právnická fakulta Masarykovy univerzity, 1998, 180 s. ISBN 80-210-1354-0.,
Pithart, P. OSMAŠEDESÁTÝ. Nakladatelství ROZMLUVY – Lze stáhnout na: https://docplayer.cz/5522043-Petr-pithart-osmasedesaty-rozmluvy.html,
https://european-union.europa.eu/principles-countries-history/country-profiles/slovakia_cs,
https://geography.upol.cz/soubory/lide/smolova/RGSR/ucebnice/portrety/admin_cleneni.html,
https://snd.sk/historicka-budova-snd,
https://snd.sk/nova-budova-snd,
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Levoca_old_townhall.jpg,
https://en.wikipedia.org/wiki/Bardejov,
https://en.wikipedia.org/wiki/Bratislava,
https://en.wikipedia.org/wiki/Bratislava#/media/File:Bratislava_Castle_2010.jpg,
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ko%C5%A1ice,
.JPG){kind=link}
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kremnica,
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kremnica#/media/Soubor:Kremnica_v_zime.jpg,
https://cs.wikipedia.org/wiki/Slovensko,
https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C3%A1tn%C3%AD_sv%C3%A1tky_Slovenska,
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Astavn%C3%AD_z%C3%A1kon_o_%C4%8Deskoslovensk%C3%A9_federaci,
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensko,
https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2900120-proti-zivlum-pendrekovy-zakon-vzal-lidem-zbytky-nadeje,
https://en.wikipedia.org/wiki/Milan_Rastislav_%C5%A0tef%C3%A1nik,
https://en.wikipedia.org/wiki/Tatra_Mountains#/media/File:Gerlach_south_face_B.jpg,
https://www.aktualne.cz/wiki/zahranici/slovensko/r~i:wiki:2108/,
https://www.businessinfo.cz/navody/slovensko-souhrnna-teritorialni-informace/2#0-uvod,
https://www.cestovinky.cz/zeme/slovensko,
https://www.euroskop.cz/455/sekce/slovensko/,
https://www.invia.cz/slovensko/,
Mgr. Petr Jezdinský