Vážení čtenáři, milí klienti, pod názvem Dušičky se v současné době skrývají hned dva svátky, jimž patří první listopadové dny – svátek Všech svatých a Památka všech zemřelých. Zdá se, že jejich kořeny tkví v prastarých keltských rituálech, poté je postupně přizpůsobovala svému učení křesťanská církev a své stopy zanechala i lidová víra našich předků. A aby to bylo ještě o trochu komplikovanější, začala se v poslední době v celé Evropě ujímat i americká podoba tohoto svátku – Halloween.
1. listopadu se slaví svátek Všech svatých, který vychází z historické události – církevního vysvěcení Pantheonu v Římě roku 609. Pantheon byl původně antický chrám, v němž se uctíval kult všech římských bohů. Svátek Všech svatých je vzpomínkovou slavností zemřelých, kteří již dosáhli věčné blaženosti (na rozdíl od Dušiček, které jsou vzpomínkou na ty, kteří této blaženosti nedosáhli).
Obrázek č. 1: Pantheon v Římě
Památka všech zemřelých (2. listopad) – svátek lidově označovaný jako Dušičky je vzpomínkou na zemřelé, jejichž duše ještě pobývají v očistci. Úctu a vděčnost svým předkům projevovali lidé od nejstarších dob. V počátcích křesťanské církve se zemřelých vzpomínalo v rodinném kruhu.
Oslava Dušiček se odvíjí od slavnosti (svátku) Všech svatých, který připadá na 1. listopadu. V noci z 31. října na 1. listopadu slavili Keltové konec léta a nový rok, svátek Samhain. Samhain byl podle keltské tradice časem, kdy se duše zesnulých vrací domů a jejich příbuzní jim svítilnami z vydlabaných řep pomáhají na cestě do podsvětí. Na ochranu před zlými duchy se lidé převlékali do hadrů a malovali si obličeje. Svátku Samhain je svou podstatou a znaky nejvíce podobný Halloween slavený večer 31. října (viz níže). Historickým předchůdcem křesťanských dušiček byly u pohanských Slovanů ritualizované oslavy či hostiny, konané přímo na nekropolích na počest zesnulých předků.
Výroční vzpomínka spojená s veřejnou slavností se objevila až po roce 998 ve francouzském reformním klášteře v Cluny. Od 11. do 13. století se svátek rozšířil do dalších zemí a ve 14 století zdomácněl i v Římě. Od roku 1915, kdy v první světové válce zahynulo tolik lidí, mohou kněží sloužit toho dne tři mše.
Nejrozšířenějším zvykem v zemích s křesťanskou tradicí, a tedy i u nás, je návštěva hřbitova spojená s květinovým darem a zapálením hřbitovní svíčky. Křesťané ctí tradici modlitby za spásu duší, která zesnulým pomáhá očistit se od hříchů spáchaných za života. V den jejich památky se také v kostelech a kaplích konají bohoslužby a kněží kropí hroby svěcenou vodou.
Halloween se slaví 31. října v předvečer Všech svatých. Jeho název je odvozen od „All Hallow's Eve“, což v překladu znamená právě předvečer Všech svatých. Během let se název komolil, až vznikl název Halloween, který známe dnes. Historie sahá do Irska, ke Keltům. Ti v noci z 31. října na 1. listopadu slavili konec léta a příchod nového roku. Tento den se nazýval Samhain podle boha Samhaina, pána mrtvých. Při oslavách hořely obrovské ohně a lidé se oblékali do převleků, aby se chránili před zlými duchy (viz výše).
Obrázek č. 2: Dům vyzdobený na Haloweena v Nové Anglii
Obrázek č. 3: Osvětlené dýně, resp. Jack-o’-lantern na Haloweena před domem v Burbanku v Kalifornii
Do Ameriky se dostal až společně s přistěhovalci z Irska v 19. století. Postupem času dostal Halloween podobu, jakou známe dnes. Slaví se především v anglosaských zemích – v USA, Kanadě, Velké Británii, Austrálii a dalších. Tradiční barvou Halloweenu je oranžová a černá. Mezi halloweenské tradice patří např. dlabání dýně, koledování, průvody nebo vyprávění hororových příběhů.
Prameny:
Vondruška, V. Církevní rok a lidové obyčeje. Praha: Dona, 1991, 96 s.;
Vondrušková, A. České zvyky a obyčeje. Praha: Albatros nakladatelství, a. s., 2004, 370 s.;
https://cs.wikipedia.org/wiki/Du%C5%A1i%C4%8Dky;
https://cs.wikipedia.org/wiki/Halloween;
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pantheon;
https://cs.wikipedia.org/wiki/Slavnost_V%C5%A1ech_svat%C3%Bdch;
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/halloween-historie-tradice-dusicky-v-cr-176592;
https://www.svicky.cz/clanky/proc-na-dusicky-zapalujeme-svicky;
Mgr. Petr Jezdinský