Estonsko, země fungujícího eGovernmentu a emancipovaných žen
zveřejněno 01. 04. 2021Vážení klienti, milí čtenáři, v dnešním článku si pro změnu představíme již slíbené Estonsko, které má daleko blíže přes Baltické moře k Finsku (v Estonsku žije i nepočetná finská menšina) než k ostatním pobaltským státům, tj. Lotyšsku a Litvě a především k Rusku, a to zejména jazykem, krajinou, využíváním moderních technologii (i ve veřejné správě) a v neposlední řadě i přirozeným postavením žen ve společnosti (včetně politické sféry, státní správy a manažerských postů v privátních podnikatelských subjektech). Z tohoto pohledu se musíme dívat zejména na estonskou historii, která není určitě jednoduchá a bez poskvrn (tj. jen přímočaře černobílá) a soudobé mezinárodní (ale i vnitřní) geopolitické vztahy s Ruskou federací. Nicméně na druhou stranu i bývalé Československo má v moderních dějinách velmi špatné zkušenosti se Sovětským svazem, kdy naše země (i když se podílela na porážce fašistického Německa) nejdříve ztratila Podkarpatskou Rus (a dokonce i malou část slovenského území), byla tzv. sovětským satelitem a posléze také byla od 21. srpna 1968 SSSR nepřímo okupována, neboť „dočasným pobytem sovětských vojsk“ jednoznačně po právní stránce ztratila svoji suverenitu (svrchovanost).
Obrázek č. 1: Kersti Kaljulaidová (vpravo), prezidentka Estonska a Kaja Kallasová (vlevo), estonská premiérka
Obrázek č. 2: Kaja Kallasová je nejen premiérkou Estonska, ale i bývalou advokátkou (se specializací na evropské soutěžní právo) a jak je i hlavně v severských zemích zvykem, pracující matkou tří dětí. Ve volném čase čte velmi zajímavé knižní tituly (viz: https://kajakallas.ee/raamatud/) a píše knihy.
Estonsko je stát v severní Evropě, nejsevernější z pobaltských zemí. Jedná se o přímořský stát, jehož hranici tvoří z větší části Baltské moře. 80 km široký Finský záliv na severu je odděluje od Finska, přibližně 300 km moře je na západě dělí od Švédska.
Obrázek č. 3: Mapka Estonska s geografickým umístěním, státní vlajkou a státním znakem
Na východě sousedí Estonsko s Ruskem (ovšem převážná část této hranice prochází rozlehlým Čudským jezerem) a na jihu s Lotyšskem. Území Estonska se skládá z pevniny a 2 222 ostrovů v Baltském moři, které spolu mají plochu 45 227 km2 (což je rozlohou srovnatelné s Dánskem, Nizozemskem či Švýcarskem), na nichž žije zhruba 1, 2 milionu obyvatel. Hlavním městem je Tallin ležící na severním pobřeží, ve kterém žije přibližně 435 tis. obyvatel. Dalším významným kulturním centrem je Tartu.
Většinu obyvatelstva Estonska tvoří Estonci hovořící estonštinou, třetím nejrozšířenějším uralským jazykem blízkým finštině. Estonsky hovoří v této zemi 85 procent obyvatel, i když Estonci tvoří pouze 70 procent obyvatelstva. Od sovětské okupace v zemi žije taktéž početná ruská menšina.
Estonsko je považováno za špičku v digitalizaci společnosti (umožňuje např. internetové hlasování při volbách) a za zemi s vysokou mírou ekonomické svobody – podle Indexu ekonomické svobody, který sestavuje The Heritage Foundation, je tato svoboda 10. největší na světě (údaje jsou k roku 2020) a samozřejmě zdaleka největší mezi postkomunistickými zeměmi.
V současné době je téměř sto procent veřejných služeb online (kolem 2 tisíc služeb a další přibývají), což šetří čas, finanční prostředky a díky online komunikaci a digitální administrativě i životní prostředí. Navíc je to jednoduché, stačí mít přístup k internetu a vlastnit elektronický občanský průkaz (e-ID) s jedinečným certifikátem a 2 PIN kódy (pro digitální autorizaci a digitální podpis), které jsou pro Estonce či cizince dlouhodobě pobývající v zemi povinné. Dobrovolnou možností je vlastnit mobilní ID nebo Smart-ID, tedy mobilní aplikaci, která oproti mobilní ID funguje i bez SIM karty, stačí pouze přístup k internetu z mobilu či tabletu. Uživatelů mobilní ID je dnes více než 200 tisíc, počet Smart-ID dosahuje jednou tolik kvůli tomu, že je využívají i společnosti po celém světě. Díky tomu tak může dnes milion Estonců volit elektronicky doma i ze zahraničí v místních, parlamentních či evropských volbách, podávat daně online, nechat se snadno a rychle ošetřit u lékaře nebo vyzvednout léky prostřednictvím elektronické zdravotnické kartotéky a e-lékařským předpisům kdekoliv v zemi, koupit automobil či založit bankovní účet nebo firmu během pár minut z pohodlí domova. A Estonsko jako vůbec první na světě umožnilo (z)řídit business v EU i z druhého konce světa pomocí nadnárodní digitální identity (e-Residence) a online technologií, čímž se de facto zvyšuje počet jeho 1,3 milionové populace o 57 tisíc e-rezidentů ze 165 zemí. Hlavní bránou do světa estonských e-služeb představuje portál eesti.ee v estonštině, ruštině a angličtině. Katalog všech digitálních služeb pak obsahuje estonský web RIHA. Možnost vyřešit v současnosti téměř vše přes počítač bez nutnosti např. vystávat hodinové fronty na úřadech šetří Estoncům – politikům, úředníkům, soudcům, lékařům, farmaceutům, podnikatelům, učitelům a hlavně běžným občanům – každoročně stovky pracovních hodin.
V roce 1994 zavedlo Estonsko jako vůbec první země na světě rovnou daň z příjmů ve výši 26 procent. Od roku 2000 však právnické osoby nemusí tuto daň platit vůbec, a to pakliže svůj zisk reinvestují. Daň je však stále platná v případě vyplácení dividend. V roce 2005 se sazba daně snížila na 24 % a v roce 2011 byla sazba daně ve výši 21 procent. Estonsko je ze všech tří pobaltských států ekonomicky nejvyspělejší, o vysoké životní úrovni Estonců může svědčit třeba nejvyšší počet osobních počítačů a mobilů v přepočtu na jednoho obyvatele. Za současnou ekonomickou situaci své země si však Estonci bez nadsázky zaslouží nefalšovaný obdiv. Z okraje mocné sovětské říše totiž dokázali během necelých 20 let vybudovat stát, který zdaleka nezaostává za ekonomicky i kulturně vyspělými státy západní Evropy.
Obrázek č. 4: Obchodní čtvrť v Talinnu symbolicky ukazuje estonský ekonomický úspěch.
Území Estonska bylo osídleno zhruba před 11 000 lety. Estonci se stali jedním z posledních evropských národů, který přijal ve 13. století křesťanství. Po staletích nadvlády Němců, Dánů, Švédů, Poláků a Rusů se v 19. a na začátku 20. století začala formovat zřetelná estonská národní identita. Po pádu carského Ruska v důsledku Velké říjnové revoluce vyhlásilo Estonsko 24. února 1918 nezávislost, na což sovětské Rusko i císařské Německo reagovaly vojenským útokem. V následující válce za nezávislost Estonsko zvítězilo a jeho suverenita a hranice vůči Rusku byla potvrzena Tartuskou smlouvou podepsanou 2. února 1920. Estonsko si udrželo nezávislost 22 let. V roce 1934 v reakci na pokus o fašistický převrat vyhlásil prezident Konstantin Päts autoritářský režim, který trval do roku 1938.
V průběhu druhé světové války (na podzim roku 1939) rozhodl Adolf Hitler o vystěhování Baltských Němců z Estonska. Většina jich poslechla a do konce roku bylo do Německa přestěhována cca 14 000 lidí.
Zbytek vystěhoval po válce Stalin. Na základě tajného dodatku paktu Ribbentrop-Molotov uzavřeného mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem byla země v červnu 1940 obsazena sovětskými vojsky. Dne 21. července byla vyhlášena Estonská sovětská socialistická republika, která byla oficiálně začátkem srpna 1940 připojena k SSSR. Brzy nato nastala doba těžkých stalinských represí, kdy bylo mnoho intelektuálních a politických vůdců popraveno, uvězněno nebo deportováno na Sibiř, včetně prezidenta Konstantina Pätse. V letech 1941-1944 byla země okupována německou Třetí říší a začleněna do říšského komisariátu Ostland. Po vítězné válce se v rámci Generálního plánu Východ plánovala postupná germanizace regionu. Židovská menšina byla vyhlazena, někteří Estonci vstupovali do estonské divize Waffen-SS.
V roce 1944 byla země „osvobozena“ Rudou armádou. Následovalo 46 let sovětské okupace a útlaku a vytvoření Estonské SSR jako svazové republiky Sovětského svazu. V roce 1987 začala sovětskou nadvládu zpochybňovat tzv. „zpívající revoluce“ (viz níže), která nakonec 20. srpna 1991 vedla k obnovení nezávislého státu.
Revoluční změny států si lidé většinou nespojují se zpěvem, pro Estonce je však tato činnost důležitým symbolem národní hrdosti, kterou často museli pod tíhou politických okolností potlačit. Nevelký národ s celkovým počtem obyvatel přes 1,3 milionu si zachoval jednu z největších sbírek lidových písní na světě. Podle mnoha tamních obyvatel je zpěv důležitou součástí historie a kultury země, což dokládá velké množství pěveckých sborů, které mají zastoupení ve většině měst a vesnic. V 80. letech politické i ekonomické napětí v Sovětském svazu dosáhlo vrcholu. Situace byla zoufalá. V obchodech nebylo jídlo ani jiné důležité věci. Lidé stáli dlouhé fronty na půl kila obyčejného salámu nebo na benzin. Na auto dávali pouze 20 litrů měsíčně. Estonci doufali, že mocné impérium se brzy rozpadne, protože všechno naznačovalo, že mu docházejí ekonomické i politické síly. Estonsko v té době bez vědomí Moskvy začalo hospodářské problémy řešit přímým obchodování s ostatními sovětskými republikami. Důležitější než snaha o hospodářský vzrůst se ale ukázala potřeba pozvednout náladu ve společnosti, k čemuž už od 19. století v Estonsku sloužily každoroční pěvecké festivaly. Šlo o celonárodní manifestace kultury a vlastenectví, kterých se účastnili lidé z celé země. Nejproslulejší místem byl areál tzv. Pěveckých polí nedaleko Tallinnu, kterému vévodí obří podium, kde pravidelně zpívalo 20 až 25 tisíc lidí najednou. Právě sem se z univerzitního městečka Tartu spontánně přemístili účastníci stotisícové demonstrace v květnu 1988 a pokračovali ve zpěvu vlasteneckých písní, které komunisté už několik let zakazovali. Pod tíhou vyhlášené Gorbačovovy glasnosti, tedy zaručení svobody slova, však přítomná KGB proti evidentní antisovětské manifestaci nezasáhla. Lidé zpívali až do rána. Každý večer přicházelo víc a víc lidí - nejdřív stovky, pak tisíce a na poslední koncert muzikanti pozvali celý národ. Na Pěvecké pole se ze všech ulic valili lidé jako řeky. Ulice se změnila v jednu velkou řeku, auta i tramvaje se zastavily. Město bylo plné zpívajících lidí.
Obrázek č. 5: Talinn, hlavní město Estonska, jehož historické centrum je od roku 1997 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.
Obrázek č. 6: Trh na Radničním náměstí v Talinnu
Obrázek č. 7: Gotická budova radnice na Radničním náměstí v Talinnu
Obrázek č. 8: Ruský pravoslavný chrám Alexandra Něvského
Obrázek č. 9: Pozdně barokní až raně klasicistní zámek z roku 1718, letní rezidence Petra Velikého ve čtvrti Kadriorg - v současné době se zde nachází muzeum umění.
Obrázek č. 10: Talinn představují ale bohužel i rozsáhlá panelová sídliště, stavěná dle sovětského vzoru. Na fotu se nachází panelový dům s obchodem na sídlišti v městské části Mustamäe.
Estonsko je země hlubokých lesů a jezer. Lesy tvoří až 60 % rozlohy Estonska, vodní plochy pak zabírají až 4, 5 procent rozlohy země.
Obrázek č. 11: Národní park Lahemaa
Obrázek č. 12: Chodníček uprostřed rašelinišť v Národním parku Lahemaa
Závěr:
Vážení čtenáři, Estonsko je nevelká země na severu Evropy s ne právě jednoduchými dějinami. Spolu s dalšími pobaltskými zeměmi se stala první z řady svazových republik, které se vymanily z přímého vlivu Moskvy. Sovětský svaz se na přelomu 80. a 90. let začal symbolicky drolit právě v oblasti, která ve svých dějinách zřídkakdy zažila nezávislost. Obdobně jako v případě Československa se estonský národ těšil z politického a hospodářského vzestupu v období mezi dvěma světovými válkami, poté však spadl pod přímý vliv nacistického Německa, resp. Sovětského svazu. Paralely novodobých dějin Československa a Estonska přitom tvoří nejen způsob, jakým zde totalitní režim začal, ale i skončil. Zatímco sovětský satelit ve střední Evropě prosazoval opoziční dialog, Estonci svou nekrvavou revoluci vedli s úsměvem a zpěvem na rtech.
V příštím povídání v květnu se budeme věnovat Kaliningradské oblasti (Královci).
Prameny:
https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/1248528-se-sovetskym-svazem-se-estonci-rozloucili-usmevy-a-zpevem,
https://www.euroskop.cz/516/sekce/estonsko/,
https://www.mundo.cz/estonsko,
https://www.radynacestu.cz/magazin/estonsko/,
https://cs.wikipedia.org/wiki/Estonsko,
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tallinn.
Mgr. Petr Jezdinský