Litevci jsou hrdý evropský národ
zveřejněno 02. 03. 2021Vážení klienti, milí čtenáři, dnešní aktualitou budeme v duchu našeho poslání pokračovat v započatém seriálu z minulého roku o demokracii, svobodě a cestování. Bohužel celosvětová pandemie koronaviru dál útočí na naše životy. S touto skutečností je pak spojena celá řada vládních restrikcí. Tentokrát se zaměříme na pobaltské země. Začneme nejprve hrdou Litvou, v měsíci dubnu pohovoříme o Estonsku, v květnu se nezapomeneme ale zmínit i o tzv. Kaliningradské oblasti, resp. Královci, jenž patří Rusku a symbolicky v měsíci červnu, kdy v Lotyšsku vyvrcholí letošní mistrovství světa v hokeji, pohoříme právě o tomto národě. Domníváme se totiž v souladu s naší misí, že poznáváním rozličných evropských národů boříme zbytečné předsudky.
1. Geografické umístění a složení obyvatelstva: Litva plným názvem Litevská republika, je nejjižnější a největší ze tří pobaltských zemí na jihovýchodním pobřeží Baltského moře. Na severu sousedí s Lotyšskem, na východě s Běloruskem, na jihu s Polskem a na jihozápadě s ruskou exklávou Kaliningradskou oblastí. V únoru 2012 žilo v zemi 3,2 milionu obyvatel. Především v důsledku emigrace za prací do zemí EU však do srpna 2017 poklesl počet obyvatel na 2,82 milionu. Hlavním městem je Vilnius. Litevci jsou baltským národem a tvoří 84 % obyvatel země. Oficiálním jazykem je litevština, která patří do východní větve skupiny baltských jazyků. Významné jsou menšiny polská (6, 7 %) a ruská (6, 3 %). Žijí zde ještě Bělorusové, Ukrajinci, Židé, Lotyši, Němci, Arméni a Romové. Rusové se snaží prosadit i ruštinu, kterou ovládá většina obyvatel. Asi 79 % se hlásí ke katolické církvi, která má na rozdíl od všech ostatních bývalých sovětských republik dominantní postavení.
Obrázek č. 1: Umístění Litvy na evropském kontinentu
2. Historie: Území dnešní Litvy bylo osídleno už od pravěku. Písemné záznamy dokládají, že již kolem roku 50 př. n. l. se odtud vyvážel jantar do římské říše. První státy vznikaly v 10. až 13. století a v roce 1240 se spojily ve Velkoknížectví litevské. Litevci si udrželi svou nezávislost v boji s německými křižáky. V roce 1385 vznikla Krewská unie, do níž patřila Litva spolu s Polskem. V roce 1569 pak smlouva s Královstvím Polska založila tzv. Lublinskou unii a pak Republiku obou národů. Na počátku 18. století (1702 – 1706) byla Litva okupována Švédy. Společný stát s Polskem trval do roku 1795, kdy došlo k třetímu dělení Polska. Litva byla rozdělena, Většina území připadla Ruskému impériu a menší část Prusku. V roce 1812 bylo území Litvy obsazeno francouzskou armádou. Po porážce Napoleona ruským carem Alexandrem I. zůstala Litva ruskou provincií. Během první světové války bylo území Litvy obsazeno Německem. 3. března 1918 se Sovětský svaz při podpisu mírové smlouvy v Brestu vzdal velkého území, i Litvy. Litva se tedy osamostatnila, ale problémem byly špatné vztahy s Polskem, které obsadilo okolí města Vilniusu, jež Litva dosud považovala za své hlavní město. Novým hlavním městem se stal Kaunas. V roce 1923 získala anexí Litva přístav Klaipédu, kterou musela v roce 1939 vydat. Ve stejném roce současně získala zpět Vilnius po okupaci východních částí Polska. V dalším roce byla Litva okupována Sovětským svazem. A po napadení Sovětského svazu Německem v roce 1941 bylo území okupováno Němci až do roku 1944. V červenci 1944 Rusové společně s Poláky dobyli Vilnius a Litva se znovu stala součástí SSSR.
Národní cítění a hořkost Litevců, Lotyšů a Estonců se dostaly na povrch poprvé při několika demonstracích v roce 1988. Začala také vznikat lidová hnutí požadující nezávislost. Litevská komunistická strana byla první, která opustila Komunistickou stranu Sovětského svazu a Litva také jako první sovětská republika povolila činnost nekomunistickým stranám. Velmi odvážným činem bylo vyhlášení plné nezávislosti země dne 11. března 1990. Lotyši a Estonci sledovali stejný cíl, ale postupovali pomaleji a opatrněji. Sověti reagovali na vyhlášení nezávislosti okupací Vilniusu a Rigy v lednu 1991. Obsadili strategické budovy, u televizní věže a televizního centra ve Vilniusu bylo zabito třináct lidí, při obsazování Ministerstva vnitra v Rize pět lidí, stovky byly zraněny. Parlamenty byly zabarikádovány. Ale situace se postupně uklidnila a v referendech se ve všech třech státech výrazná většina občanů vyslovila pro odtržení.
3. Největší litevské přírodní a kulturní pamětihodnosti na obrázcích: Litva má návštěvníkům co nabídnout, a to např. zajímavé pobřeží, kde lze provozovat vodní sporty a v zimě rybaření na ledu. Litva je rovněž rájem cyklistů. Několik národních parků s mnoha jezery přímo vybízí k projížďkám nádhernou přírodou s možností vykoupání. Nachází se zde také spousta zajímavých historických památek, ať se již jedná o Horu křížů, ostrovní hrad Trakai nebo tzv. Baltskou Saharu na Kurské kose.
Obrázek č. 2: Vilnius, hlavní město Litvy a současně nejzelenější město Evropy.
Obrázek č. 3: Katedrála ve Vilniusu
Obrázek č. 4: Kaunas, druhé litevské největší město
Obrázek č. 5: Budova staré radnice v Kaunasu
Obrázek č. 6: Klaipeda, třetí největší litevské město a současně největší litevský přístav
Obrázek č. 7: Kurská, Kuronská či Kuršská kosa na území Litvy a Kaliningradské oblasti (Ruska) na pobřeží Baltu
Obrázek č. 8: Vymezení území Kurské kosy mezi Ruskem a Litvou
Obrázek č. 9: Ostrovní hrad Trakai
Hora křížů, někdy také Křížový vrch je umělý pahorek, který se nachází 11 kilometrů na severovýchod od centra krajského města Šiauliai na severu Litvy, mezi vesnicemi Domantai a Jurgaičiai, mezi říčkou Kulpe a viaduktem dálnice A12 Šiauliai – Joniškis s železniční tratí Šiauliai – Joniškis. Jsou na něm postaveny tisíce křížů. Hora křížů je jak křesťanským poutním místem, tak symbolem odporu Litevců vůči okupačnímu sovětskému režimu. Na začátku 20. století bylo na místě přibližně 100 křížů a jejich počet díky domácím i zahraničním poutníkům neustále rostl. V době, kdy byla Litva součástí SSSR, se vládnoucí režim pokusil místo jako nežádoucí náboženský a národní symbol několikrát zlikvidovat. Kříže byly několikrát zničeny buldozery, poprvé v roce 1961, ale místní obyvatelé je vždy opět vztyčili. V době uvolnění politických poměrů po roce 1985 Sovětský svaz snahu o zničení tohoto místa vzdal.
Obrázek č. 10: Hora křížů, symbol litevské neústupnosti
Závěr: Vážení čtenáři, milí klienti, v dnešním pojednání jsme se věnovali Litvě a především hrdému litevskému národu a jeho nelehkému boji za vlastní svobodu a nezávislost. Ukázali jsme si však i některá překrásná místa Litvy, které jistě stojí za návštěvu v příznivější epidemiologické době. V příštím článku se budeme pro změnu věnovat Estonsku.
Zdroje:
https://www.aktualne.cz/wiki/zahranici/litva/r~i:wiki:2511/,
https://www.invia.cz/blog/kaunas-typicky-litevske-mesto/,
https://www.mundo.cz/pobalti/historie,
https://www.radynacestu.cz/magazin/hora-krizu/,
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hora_k%C5%99%C3%AD%C5%BE%C5%AF,
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kursk%C3%A1_kosa,
https://cs.wikipedia.org/wiki/Litev%C5%A1tina,
https://cs.wikipedia.org/wiki/Litva,
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vilnius,
https://en.wikipedia.org/wiki/Kaunas.
Mgr. Petr Jezdinský