Používání jazyků v Belgii zůstává velmi citlivou záležitostí mezi Vlámy a Valony

Vážení a milí čtenáři, dnešním článkem, kdy se budeme věnovat velmi komplikovanému jazykovému rozdělení Belgie, navážeme na naši poslední aktualitu, která pojednávala o jazycích ve Švýcarsku. Belgie se nachází na hranici mezi germánsky a románsky hovořící Evropou a tento postoj se odráží jak v politice, tak i v kultuře a jazykovém charakteru země. Můžete zde totiž slyšet nizozemštinu (vlámštinu), francouzštinu a dokonce i němčinu.

V zemi tedy existují tři oficiální jazyky: nizozemština, francouzština a němčina. Kulturně, politicky a sociologicky se Belgie skládá ze dvou velkých společenství, nizozemsky mluvících Vlámů (60 %) a frankofonních Valonů (40 %). V zemi žije rovněž menší německá komunita (1 %). Belgická federace se skládá ze 3 společenství, rozdělených na základě jazykového principu:

- Vlámského společenství (Vlaamse Gemeenschap),

- Francouzského společenství (Communauté francaise),

- Německojazyčné společenství (Deutschsprachige Gemeinschaft),

a ze 3 regionů, rozčleněných dle principu územního, a to konkrétně z:

- Vlámského regionu, nizozemsky hovořícího,

- Valonského regionu, francouzsky mluvícího,

- Regionu hlavního města Bruselu, bilingvně hovořícího.

Při stanovení hranic mezi jednotlivými společenstvími bylo cílem, aby byly všechny belgické provincie pokud možno jednojazyčné, některé obce tak byly přes historickou příslušnost přiřazeny k jiné provincii (např. Comines/Komen s většinovým francouzsky hovořícím obyvatelstvem přešlo pod valonské Henegavsko (Hainaut), resp. Voeren/Fourons s vlámskou většinou zase pod vlámské Limbursko).

Jediná provincie Lutych (Liège) zahrnuje jak francouzsky, tak i německy hovořící území. Rovněž provincie Brabant byla až do roku 1995 dvojjazyčná, pak se raději rozdělila na Vlámský a Valonský Brabant.

S exempcí (výjimkou) dvojjazyčného Bruselu jsou všechny obce v Belgii oficiálně jednojazyčné (a to např. na rozdíl od Švýcarska), některé v blízkosti obyvatelstvem dané jazykové hranice disponují tzv. jazykovým ulehčením (faciliteitengemeenten/facilités linguistiques), což znamená, že v nich musí veřejná správa za určitých okolností komunikovat s občany např. ve správním řízení i v menšinovém jazyku. Těchto obcí existuje v celé Belgii celkem 30.

V důsledku sporů mezi oběma stranami jazykové hranice se rozdělila jak Katolická univerzita v Lovani (Leuven/Louvaine), tak i Svobodná univerzita v Bruselu, politické strany na frankofonní a vlámské a v neposlední řadě padlo i několik federálních (belgických) vlád.

Specifikem Vlámského společenství je pak shodná územní hranice s Vlámským regionem.

Vlámsko se dělí na pět provincí:

1. Antwerpy,

2. Limburk,

3. Východní Flandry,

4. Vlámský Brabant,

5. Západní Flandry.

Hlavní město Vlámského regionu je Brusel, který je sídlem Vlámské vlády a Vlámského parlamentu (geograficky však do Vlámského regionu nepatří). Mezi další velká města patří Antwerpy, Gent, Bruggy, Lovaň a Mechelen.

Oficiálním jazykem pro úřední styk Vlámského společenství je nizozemština, která bývá ve Vlámsku označována jako vlámština. Tento jazyk je úřední jak pro Vlámský region, tak také pro Region Brusel-hlavní město. Společně s francouzštinou je oficiálním jazykem belgické federální vlády.

Území Francouzského (Valonského) společenství se z větší částí překrývá s územím Valonského regionu, jehož obyvatelé tvoří frankofonní část Belgie a představují 80 % populace Francouzského společenství.

Součástí společenství je rovněž Bruselský region, který je bilingvní. Brusel samotný náleží dle jazykového principu jak k Vlámskému, tak i Francouzskému společenství.

Valonsko se taktéž dělí na pět provincií:

1. Valonský Brabant,

2. Henegavsko,

3. Lutych,

4. Lucembursko,

5. Namur.

Hlavní město je Namur. Další významná města jsou Charleroi, Lutych a Mons. Valonský region se rozkládá na jihu Belgie na ploše 16 844 km², což činí přibližně 55 % rozlohy státu. Valonsko je tedy rozlohou větší než Vlámsko, ale díky daleko nižší hustotě obyvatelstva má méně obyvatel než Vlámsko.

Úředním jazykem ve většině obcí je francouzština. Němčina je úředním jazykem v 9 obcích na východě regionu, které patřily do roku 1918 Německu a teď tvoří Německou komunitu Belgie (viz níže). V některých obcích mají občané právo komunikovat v jiném než úředním jazyce, tj. nizozemsky nebo německy (popř. obojí) a francouzsky ve všech obcích Německé komunity.

Německojazyčné společenství se rozkládá pouze v provinci Lutych ve Valonském regionu u hranic s Německem, Nizozemskem a Lucemburskem. Je součástí euroregionu Máza-Rýn. I přesto, že má toto společenství vlastní vládu a parlament, nejedná se o územně samosprávnou jednotku. Výkon státní správy totiž spadá pod pravomoc Valonského regionu. Společenství zahrnuje devět z jedenácti obcí tzv. Východních kantonů, které od roku 2017 nesou název Ostbelgien (Východní belgie). Jde o území, které bylo po první světové válce přičleněno k Belgii (na základě zmanipulovaného referenda). Hlavním a největším městem je Eupen.

V Německojazyčném společenství žije zhruba 75 tis. obyvatel, což představuje zhruba 0, 75 % obyvatel Belgie. Německojazyčné společenství se skládá z devíti obcí:

1. Eupen,

2. Kelmis,

3. Lontzen,

4. Raeren,

5. Amel,

6. Büllingen,

7. Burg-Reuland,

8. Bütgenbach,

9. Sankt Vith.

Závěr: Jazyková situace v Belgii není právě jednoduchá. Vlámové Valonům rozumí velmi dobře (pakliže chtějí), ale poněkud hůř jsou na tom Valoni, kteří mají s nizozemštinou potíže. Skutečností také je, že Vlámové, i když rozumí, velmi často nechtějí rozumět právě francouzštině. Tato jakási nevraživost je dána historicky. Francouzština vždy platila za jazyk noblesy a aristokracie, kdežto vlámština byla jazykem pracující, dělnické třídy.

Vyjma Bruselu, měst a obcí v německy mluvící části Belgie a několika územních samospráv na jazykové hranici, lze i přes určitou liberálnost v Belgii při jednání s úřady či na soudě komunikovat pouze jedním úředním jazykem (de facto místní řečí jazykové komunity), a to na rozdíl od např. Švýcarska, Lucemburska či Jižního Tyrolska, kde si lze jazyk vybrat.

Mgr. Petr Jezdinský