Slovenština je jazyk našich nejbližších sousedů i EU

Vážení čtenáři, milí klienti, Slovenština (slovenčina – slovenský jazyk) je západoslovanský jazyk, nejbližší češtině z důvodu historické příbuznosti i vzájemného ovlivňování především v dobách společného Československa, ve kterém existoval pasivní bilingvismus a v jeho začátcích se dokonce hovořilo o dvou podobách jednoho československého jazyka.

Největší rozdíly mezi slovenštinou a češtinou panují ve slovní zásobě. Slovenština má jednodušší (pravidelnější) pravopis i gramatiku než ČJ.  Např. se nerozlišují rody u tvarů sloves minulého času množného čísla (ženy, muži, dievčatá boli) a přechodníků.

Slovenština se vyvinula přímo z praslovanštiny, tj. jazyka západních Slovanů (kteří se usídlili v oblasti dnešního Slovenska), se v 10. století vyčlenil z praslovanštiny a prošel další genezí. K vytvoření spisovné slovenštiny přispěli hlavně římskokatolický kněz a jazykovědec Anton Bernolák a Ľudovít Štúr, kodifikátor soudobé spisovné slovenštiny. Bernolák vydal v roce 1790 „Slovenskou gramatiku“. O šest desítek let později, v roce 1846, vyšlo Štúrovo jazykovědné dílo „Nauka reči Slovenskej“, které také obsahovalo základy nové gramatiky.

Rozšíření SJ

Mapa slovenských nářečí v AJ

Slovenština je nářečně více diferenciovaná než ČJ. Jen hrubě lze vydělit nářečí západoslovenská (nejbližší češtině, resp. východomoravským dialektům), středoslovenská (jež jsou nejblíže spisovné podobě jazyka, v jižní části mají několik znaků společných s jihoslovanskými jazyky) a východoslovenská (mající některé rysy shodné s polštinou, např. nepřítomnost fonologické délky či přízvuk na penultimě). Převážně na severu slovenského jazykového území – na Spiši, Oravě a Horních Kysucích – se vyskytují tzv. goralská nářečí, což jsou dialekty blízké PJ.

Rozdělení slovenských nářečí

• Západoslovenské: záhorské, bratislavské, trnavské, nitrianske, trenčianske, hornonitrianske, komárňanské;
• Středoslověnské: tekovské, hontianske, novohradské, gemerské, zvolenské, horehronské, liptovské, oravské, turčianske, kysucké, považskobystrické;
• Východoslovenské: spišské, šarišské, turnianské, zemplínske, abovské, popradské, zamagurské;
• Dolnozemské slovenské nářečí: mimo Slovenské republiky v Panonské nížině v srbské Vojvodině a na jihovýchodě Maďarska, západním Rumunsku a chorvatské části Syrmia.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sloven%C5%A1tina;

https://www.ceskepreklady.cz/slovenstina/.

Mgr. Petr Jezdinský