Slovinština skýtá pro našince řadu příležitostí k úsměvu

Vážení klienti, milí čtenáři, vzhledem k cestám našich občanů do Chorvatka na letní dovolené ponejvíce právě přes Slovinsko, se budeme v srpnové aktualitě věnovat právě slovinštině, která na našich tvářích může vyvolat i řadu úsměvů. Hned na začátku to můžeme demonstrovat pár slovinskými slovíčky s českým překladem: otrok (dítě), kaditi (kouřit), hitrost (rychlost), cesta (silnice), slovenski (slovinský), prt (ubrus), jed (jídlo), zahod (západ). Slovinci také rádi říkají, že je něco „češko“, což znamená, že je to fakt divné, legrační, nebo ve smyslu naší „španělské vesnice“ (pozn. obdobná věc je ale i v němčině – „Das ist mir ein böhmisches Dorf“ a v polštině „jak czeski film“).  

Slovinština je jihoslovanský jazyk. Je úředním jazykem ve Slovinsku, a tedy patří mezi úřední jazyky EU. Jako jeden z lokálních jazyků se užívá rovněž v Itálii (oblast kolem Tarvisia, resp. Furlansko-Julské Benátsko) a v Rakousku (Korutany). Ve slovinštině je psaná a vydávaná literatura. Ve slovinštině existuje také několik internetových vyhledávačů a televizních stanic. Slovinština se píše upravenou latinkou s přidanými znaky č, š, a ž. Po dlouhých sporech (tzv. abecedna vojna) mezi slovinskými vzdělanci byla v polovině 19. století přejata chorvatská abeceda Ljudevita Gaje, ze které byly odstraněny znaky, které slovinština nepoužívá. Ta nahradila předchozí tzv. metelčici a bohoričici, tedy písmena, která nepoužívala diakritiku, ale pokoušela se hlásky, které nemají v latince ekvivalent, nahradit zcela novými znaky – mnohdy výpůjčkami z cyrilice nebo tvorbou ligatur písmen latinky.

Obrázek č. 1: Rozšíření slovinštiny s přesahy do Rakouska, Itálie a Maďarska

Obrázek č. 2: Slovinská akademie věd a umění, regulátor slovinštiny

Slovinci si obecně daleko více tykají. Časté je také oslovení „živjo“ (ahoj) namísto formálního „dober dan“ a „adijo“ při rozloučení namísto formálního „nasvidenje“.

Obrázek č. 3: Nářečí slovinštiny - Co se týče jazyka, tak i když jde o tak malé území, má slovinština přes 40 nářečí (některé prameny pak dokonce hovoří o 50 nářečích), která se dodnes běžně užívají v hovorovém jazyce. V příhraničních oblastech do toho navíc zasahují jazyky sousedů (italština, němčina, maďarština a chorvatština). Občas se pak stává, že si v hovorové řeči nerozumí ani dva Slovinci a musí si vzít na pomoc jazyk spisovný.

Slovinština a výslovnost

Poměrně zásadní rozdíly mezi češtinou a slovinštinou panují ve výslovnosti. Slovinština má např. jen jedno i. To ale nezměkčuje souhlásku, která mu předchází. Např. ti se ve slovinštině vyslovuje jako české [ty], tedy tvrdě. Podobně např. i tišina (ticho) se vysloví jako [tyšína]. Další podstatný rozdíl představuje hláska h, která se vždy vyslovuje jako české [ch]. Většina Slovinců ani české h neumí vyslovit. Typickým příkladem je hvala (děkuji), které se vyslovuje jako [chvala] nebo hitrost (rychlost), které se vyslovuje [chytróst]. Posledním častým rozdílem je výslovnost hlásek v a l na konci slova, které se vyslovují jako české [u]. Například nov (nový) se vyslovuje [nou], stol (židle) se vyslovuje jako [stou]. Tento jev je velmi častý zejména v minulém čase: šel sem domov (šel jsem domů) = [šeu sm domou]. Výše uvedené nicméně platí jen o spisovné slovinštině. V nářečích se vyskytují nejrůznější varianty výslovností, také proto ve Slovinsku platí přísloví „Vsaka vas ima svoj glas“ (tedy doslova „Každá ves má svůj hlas“, resp. v každé vsi se mluví jinak).

Slovinština a gramatika

Protože je slovinština slovanský jazyk, její gramatika je podobná češtině. I zde však existují drobné výjimky. Kuriozitou je zachování dvojného čísla (dvojina) ve skloňování podstatných jmen i časování sloves. Např. tedy: ena žena, dve ženi, tri žene nebo eden mož, dva moža, tri možje. Stejně tak u sloves: ena žena je, dve ženi sta, tri žene so (jedna žena je, dvě ženy jsou, tři ženy jsou) apod. Obecně i slovinština skloňuje, a to v šesti pádech (chybí jen český 5. pád, Slovinci se oslovují v 1. pádě, stejně jako Slováci) a časuje slovesa (v minulém, přítomném a budoucím čase). Koncovky u skloňování i časování se částečně s češtinou dokonce shodují.

Falešní přátelé

Pořádně potrápit dokáží i tzv. falešní přátelé, tedy slova, která znějí stejně, ale znamenají něco úplně jiného. Neznalému návštěvníkovi mohou některé nápisy proto připadat kvůli podobnosti slov s češtinou směšné, význam těchto slov ve slovinštině bývá ale zpravidla odlišný.

Pro lepší představu uvádíme v tabulce přehled některých falešných přátel:

Zajímavosti

Slovinština píše výraz „my dva“ jedním slovem: „midva“.

Když ve slovinštině řeknete „Imam mačka“ (mám kočku), znamená to, že máte kocovinu.

Časté zmatky způsobuje skutečnost, že slovinský výraz pro slovinštinu je slovenščina a slovenský výraz pro slovenštinu je slovenčina.

Prameny:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Slovin%C5%A1tina;

https://cs.wikipedia.org/wiki/Slovinsk%C3%A1_akademie_v%C4%9Bd_a_um%C4%9Bn%C3%AD;

https://www.invia.cz/slovinsko/rychlokurz-jazyka/; 

https://lingvo.info/cs/lingvopedia/slovene;

https://utalk.com/cs/store/slovenian;

https://www.mundo.cz/slovinsko/jazyk;

https://www.objevuj-slovinsko.cz/slovinstina/.

Mgr. Petr Jezdinský