Tragické dějiny Polska nás nutí přemýšlet o svobodě a demokracii
zveřejněno 20. 07. 2020Vážení čtenáři a klienti, v letošním roce v létě a na podzim si připomínáme 30 či 31 let nejen od pádu železné opony, komunistických režimů, nýbrž i nástupu demokracie v některých zemích střední Evropy a znovusjednocení Německa. Přitom téma otevírání hranic evropských států je aktuální i letos po překonání pandemie koronaviru.
Ano, dějiny se totiž cyklicky opakují, a ne nadarmo se říká, že historie je věda o budoucnosti. Společnou historickou a politologickou nití, kterou budou pomyslně protkány všechny naše letní a podzimní články, tedy představuje: Kultura, Evropa, demokracie, sousedství a jazyky.
A začneme Polskem, tj. naším severním sousedem s pohnutou historií, jehož obyvatelé si samostatnost a svobodu své země museli v minulém století hned několikrát statečně vybojovat za cenu velkého utrpení a obrovských ztrát na lidských životech. Dramatickou historii Polska ve 20. století nelze určitě vměstnat do jedné filmové scény, nicméně ta ve filmu Katyň světoznámého režiséra Andrzeje Wajdy, kdy se v září 1939 střetávají na jednom mostě Poláci, kteří prchají před Wehrmachtem s krajany utíkajícími před Rudou armádou, je ale bohužel více než vystihující. Tento netradičně pojatý a tematicky samozřejmě nevyčerpaný článek je ale především malou chronologií významných událostí polských dějin, které se udály v parních měsících léta, tj. v období, kdy si „např.“ děti bezstarostně užívají prázdnin a jejich rodiče dovolené, a to nazpátek.
1.) Tuto dobu zhruba před 31 lety (přesně 4. června 1989) se v Polsku uskutečnily první „polosvobodné“ volby. Polské volby roku 1989 (také známé jako červnové volby) byly něčím nevídaným. Poprvé po desítkách let se na kandidátkách v zemích „reálného socialismu“ objevila reálná možnost výběru mezi různými uskupeními a programy. A komunisté v nich drtivě prohráli. Volby probíhaly na základě dohod uzavřených u kulatého stolu, což předurčilo jejich podobu. Rozhodně je tak nemůžeme označit jako čistě svobodné, polská komunistická strana (PZPR) ještě neřekla poslední slovo a stále měla velký vliv na podobu politické reality v zemi.
Obrázek č. 1: Lech Walesa, elektrikář v gdaňských loděnicích, předák opozičního hnutí Solidarita a pozdější prezident u kulatého stolu v únoru 1989
Ve volbách do dolní komory parlamentu (Sejmu) měli kandidáti PZPR a jejich satelitů (loutkových stran) již předem zaručeno celých 65 % hlasů. Volby do nově vytvořeného Senátu Polské lidové republiky proběhly ovšem zcela svobodně. Výsledky připomínaly vlny tsunami: v Senátu komunisté nezískali ani jediné (!) křeslo, v Sejmu se jejich zisk – vyjma těch zaručených předem – rovněž blížil nule. Prohra byla tak drtivá, že se opozici nakonec podařilo převzít iniciativu, což vedlo 24. srpna 1989 ke jmenování Tadeusze Mazowieckého – prvního polského nekomunistického premiéra po padesáti letech.
Obrázek č. 2: Tadeusz Mazowiecki, první polský nekomunistický premiér po padesáti letech – Jeho vláda uskutečnila v zemi hlavní ústavní a politické reformy a zahájila i hospodářskou transformaci Lezska Balcerowicze. Nenacházíme se na ekonomickém fóru, z tohoto důvodu pouze na tomto místě konstatujeme, že přeměna polské ekonomiky patří do množiny tzv. šokové terapie, a to na rozdíl od gradualistického Maďarská.
Obrázek č. 3: I tyto moderní administrativní budovy (mrakodrapy) ve Varšavě jsou dokladem polského hospodářského úspěchu. V Polsku bylo přitom postaveno např. více koncertních sálů, více moderních fotbalových stadionů a lyžařských středisek za uplynulých třicet let než v ČR!
Obrázek č. 4: Dokonce má i Polsko hustší sít dálnic než Česká republika, jak ostatně dokládá mapka dálniční sítě k 25. 9. 2019.
2.) 22. července 1983 v Polsku skončil výjimečný (či někdy uváděný válečný stav), který trval od 13. prosince 1981 zhruba dva a půl roku. Ten v noci z 12. na 13. prosince 1981 vyhlásil generál Wojciech Jaruzelski v situaci, kdy polští komunisté ztráceli autoritu kvůli stále silnějšímu vlivu nezávislé odborové organizace Solidarita (viz níže). Někteří pochopili výjimečný stav jako vojenský puč a zradu národa, jiní se stavěli za Jaruzelského a tvrdili, že uchránil zemi od údajné vojenské intervence států Varšavské smlouvy, a to včetně Československa.
Obrázek č. 5: Polský generál Wojciech Jaruzelski právě v polské televizi vyhlašuje výjimečný stav.
Obrázek č. 6: Potravinový (přídělový) lístek z období výjimečného stavu
3.) Solidarita se zrodila v gdaňských loděnicích, kde v srpnu 1980 povstali dělníci, protože nemohli uživit své rodiny a pracovní podmínky neodpovídaly slibům komunistů. Sympatizanti hnutí Solidarita byli povzbuzeni papežem Janem Pavlem II. (viz níže), který při své návštěvě v červnu 1979 vyzval občany Polska, aby se nebáli, a začali se dovolávat nejen lepší životních podmínek, ale i občanských práv.
4.) V červnu roku 1979, tj. před 41 lety, dodal papež Jan Pavel II. při své návštěvě Polska Polákům odvahu se postavit totalitnímu, komunistickému režimu. Rok poté vzniklo silné opoziční hnutí Solidarita. Sověti tušili, že s polským rodákem Karolem Wojtylou, který se stal v říjnu 1978 papežem, nastanou problémy. Brežněv z tohoto důvodu polské představitele vyzval, aby návštěvu Jana Pavla II. nepovolili. První tajemník Polské sjednocené dělnické strany Eduard Gierek dostal v tomto ohledu od Brežněva dokonce „doporučení“, aby „nedělal nic, čeho by později mohl litovat“. Ovšem Gierek si uvědomoval, jakou bouři nevole by takové rozhodnutí v katolickém Polsku vzbudilo, a proto nakonec s návštěvou neochotně souhlasil.
Obrázek č. 7: Papež Jan Pavel II. v Hnězdně, kde připomněl český vliv na pokřesťanštění Polska.
Druhou zastávkou bylo už výše zmíněné Gniezno (Hnězdno), jedno z nejstarších měst v Polsku. Tady papež zmínil mučednickou smrt sv. Vojtěcha (českého a polského patrona), jehož ostatky byly nějaký čas uloženy ve zdejším chrámu Panny Marie a který stál u základů křesťanství v Polsku spolu s Doubravkou Přemyslovnou. Dcera knížete Boleslava I. se stala v roce 965 manželkou polského knížete Měška, kterého přesvědčila, aby se nechal pokřtít. Tuto dávnou společnou historii Jan Pavel II. ve svém kázání před početným publikem také připomněl: „A proto je dobře, že zde vidím nápis: Pamatuj Otče na své české děti v sesterském jazyce, v jazyce svatého Vojtěcha. V minulosti zněly tyto blízké slovanské jazyky ještě více podobně. Historie lingvistiky ukazuje, jak se vyvíjely ze společného kmene Slovanů, ze společného kmene křesťanství, kmene Vojtěchova. Papež, který nese v sobě dědictví Vojtěcha, nemůže zapomenout na tyto děti!”
5.) Poznaňské povstání, známé taktéž jako Poznaňský červen, které se uskutečnilo v tomto polském městě 28. června 1956, byl první masový protest Poláků (a zejména dělníků) proti komunistické vládě. Poznaňské povstání bylo krvavě potlačeno Polskou lidovou armádou a milicí, bylo však předehrou k destalinizaci Polska a nástupu reformističtější Gomulkovy vlády, která se posléze pokusila o vlastní cestu polského socialismu, v říjnu téhož roku.
Obrázek č. 8: Protestující dělníci s výmluvným transparentem v Poznani.
6.) Poslední „Letní epizodou“ bouřlivých polských dějin 20. století bylo Varšavské povstání, které vypuklo 1. srpna 1944 a jehož účelem bylo osvobodit polské hlavní město pokud možno před příchodem Rudě armády, a dále pak ustavit legitimní polskou vládu a tím znemožnit ustavení loutkové vlády dirigované Stalinem. Povstání nemělo naději na dlouhodobý úspěšný boj bez pomoci zvenčí, neboť povstalecké síly neměly dost lidí ani vybavení. Navíc se okupační síly dozvěděly o povstání hodinu předem a zavčas tak stihly uvést své jednotky do pohotovosti a zabezpečit některé klíčové posty, takže se povstalcům nepodařilo ovládnout celou předpokládanou oblast, ani získat všechen předpokládaný materiál. Když Rudá armáda zastavila svůj postup a dlouho odmítala byť jen poskytnout povstalcům přísun zbraní a střeliva, bylo rozhodnuto. Povstání bylo rozdrceno a utopeno v krvi. Nebylo to přitom první povstání ve Varšavě v období německé okupace, neboť mezi 19. dubnem 1943 až 16. květnem 1943 probíhalo povstání ve varšavském ghettu.
Obrázek č. 9: Německé jednotky měly rozkaz přeměnit Varšavu v ruiny.
Závěr: Vážení a milí Češi, Moravané, Poláci a především Slezané v České republice a v Polsku, česko-polské, resp. polsko-české dějiny a bilaterální vztahy nebyly vždy bezproblémové, často tomu bývalo právě naopak, jak naposledy správně konstatuje Tomáš Vlach, redaktor zahraniční rubriky Lidových novin v článku s názvem: „Neklidná hranice“, který byl publikován v Lidových novinách dne 23. června.
Cílem tohoto pojednání ale nebylo poukázat na vzájemné půtky, manévry vojsk či dlouhodobé spory o hranice či účast Polska na bratrské invazi v roce 1968, nýbrž velmi stručně pohovořit o dramatických až často velmi pohnutých dějinách našich severních sousedů ve dvacátém století, kdy musíme mnohdy konstatovat, že Poláci proti diktatuře či totalitě bojovali velmi statečně. Je taktéž nutné hledět do budoucnosti. Je to vzdělání, které boří předsudky a kultura, jež spojuje národy.
Z rozličných výzkumů veřejného mínění se lze přitom dozvědět, že Poláci toho vědí o České republice mnohem více, než je tomu obráceně. Autor si přitom jako poctivý žák a student dějepisu či právních dějin z výuky na základní škole, obchodní akademii a právnické fakultě vzpomíná z novodobých polských dějin bohužel toliko jen na trojí dělení Polska, které se událo mezi roky 1772 až 1795 mezi Ruskem, Pruskem a Rakouskem, spor o Těšínsko, resp. obsazení Těšínska po Mnichovu v roce 1938, začátek 2. světové války, který je datován k datu 1. září 1939 a na Pakt Ribbentrop-Molotov, který posléze rozdělil Polsko mezi nacistické Německo a Sovětský svaz.
Ale to je v kontextu evropských dějin velmi málo. Ostatní dějinné souvislosti si ale musel pisatel buďto nastudovat sám, a nebo je zná z doslechu, a to např. od rodičů či spolužáků. Cílem služeb pana Matyáše Staňka také přitom není pouze bezchybná překladatelská služba, která je v současnosti naprostou samozřejmostí, ale i seznámení klientů či čtenářů s přirozenou různorodostí národů, kultur či jazyků na evropském kontinentu.
Ano, na Poláky se často nejen „jako premianti či ekonomičtí tygři tzv. tranzitivních ekonomik střední a východní Evropy 90. let minulého století“ díváme právě díky neznalosti historie skrze prsty jako na trhovce, ale je to národ „např.“ papeže Jana Pavla II., astronoma, matematika, právníka a lékaře Mikuláše Koperníka, hudebního skladatele a klavíristy Frederika Chopina, vědkyně v oblasti fyziky a chemie Marie Curie-Sklodowské, který obráceně vnímá obyvatele České republiky většinou velmi pozitivně.
Polský rodák Karol Wojtyla, resp. papež Jan Pavel II byl mezi prvními státníky, kteří navštívili svobodné Československo, a to již v dubnu roku 1990. Jak jsme již uvedli výše, mělo Polsko od léta 1989 první nekomunistickou vládu, a tak v listopadu 1989 bylo hlediště sálu divadla ve Wroclavi (Vratislavi) na Festivalu československé nezávislé kultury přeplněné Čechy a Slováky, kteří si přišli poslechnout hudebníky, jejichž koncertování nebylo v Československu možné. Vedle Karla Kryla se jim představil mimo jiné Jaroslav Hutka. Oba dva zmínění interpreti přitom vystupovali např. s Jaromírem Nohavicou, Vlastimilem Třešňákem či Pavlem Dobešem. Podle dobových zpráv se na festival mohlo dostat až pět či šest tisíc lidí. Pamětníci hovoří o mírně nižším počtu. Ti mohli vidět na vlastní oči i: Pavla Kohouta, Františka Janoucha, celou redakci Svobodné Evropy nebo Karla Schwarzenberga (v Polsku byl dokonce i šéf Svědectví Pavel Tigrid, zůstal ale ve Varšavě). Zhlédli „trezorové“ filmy Miloše Formana, Věry Chytilové nebo filmovou adaptaci Kunderova románu Nesnesitelná lehkost bytí.
O kulturních či přírodních krásách Polska, které přímo vybízí k letní návštěvě v době prázdnin či dovolených, si povíme hned v následující aktualitě. Nechť nás Čechy, Moravany, Slezany a Poláky, kteří milujeme historii, kulturu, hudbu, film, přírodu, hory, moře ale i třeba fotbal, skoky na lyžích, házenou, závody na ploché dráze nebo volejbal, spojuje vždy společná touha po svobodě a demokracii!
Odborné zdroje:
https://www.pametnaroda.cz/cs/magazin/stalo-se/general-jaruzelski-vyhlasil-v-polsku-vyjimecny-stav,
https://www.pametnaroda.cz/cs/magazin/stalo-se/papez-jan-pavel-ii-navstivil-polsko,
https://cs.wikipedia.org/wiki/Polsko,
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pozna%C5%88sk%C3%A9_povst%C3%A1n%C3%AD,
https://cs.wikipedia.org/wiki/Var%C5%A1avsk%C3%A9_povst%C3%A1n%C3%AD.
Mgr. Petr Jezdinský