Ukrajina ještě nezemřela!
zveřejněno 03. 03. 2022Vážení čtenáři, milí spoluobčané, vzhledem k ruské agresi (se kterou máme vlastní zkušenost z roku 1968) na Ukrajině, jejíž součástí je nejen „např.“ Kyjev, Lvov, Charkov, Donbas, ale i Podkarpatská Rus (Zakarpatská Ukrajina), se kterou máme historické vazby (byla samozřejmě součástí prvorepublikového Československa) a Volyně s etnickými Čechy, věnujeme březnový článek v apolitické formě právě této krásné zemi, zemi, jež se přezdívá obilnice Evropy. Navíc ukrajinští spoluobčané tvoří nejpočetnější národností menšinu v České republice. V České republice působí ukrajinští lékaři, bez ukrajinských zdravotních sestřiček si nelze představit žádnou nemocnici, bez ukrajinských dělníků žádnou továrnu na autodíly, ani žádnou stavbu, komunální službu, sklad či zemědělské práce. Ukrajinci a Ukrajinky v ČR pak vynikají pracovitostí, skromností, loajálností, flexibilitou a dovednostmi. Ukrajinský badatel Ivan Borkovský přispěl svým bádáním k objasnění života přemyslovských knížat na Pražském hradě, a např. web Kyjeva (viz: https://kyivcity.gov.ua/) je na rozdíl od spousty portálu územně samosprávných celků v České republice i ve verzi pro slabozraké.
Tento článek se bude zabývat historií, zeměpisem a jazyky Ukrajiny. Ukrajinci totiž jako jedni z málo evropských národů prožili tak nešťastné dějiny, plné násilí, útlaku a odnárodňování. Dokonce i v raném středověku měl ukrajinský národ svůj vlastní stát Kyjevskou Rus, tzv., státní útvar všech východních a jihovýchodních Slovanů před vznikem moderního ukrajinského.
Obrázek č. 1: Karpatští Rusíni
Obrázek č. 2: Mapka Volyně, kde žijí Češi. Bohužel i tam se bojuje. Je nutno podotknout, že území Volyně nekoresponduje plně s Volyňskou oblastí – viz obrázek č. 3. Z obcí Žytomyr, Malinovka a dalších bylo evakuováno 88 volyňských Čechů.
1. Poloha země: Ukrajina je stát ležící ve východní Evropě, rozlohou je druhou největší zemi Evropy po evropské části Ruské federace, se kterou na východě a severovýchodě sousedí. Část jejího území na východě je okupována mezinárodně neuznanou Luhanskou lidovou republikou a Doněckou lidovou republikou. Na jihozápadě Ukrajina sousedí s Rumunském, Moldavskem a mezinárodně neuznaným Podněstřím, na západě jsou jejími sousedy Maďarsko, Slovensko a Polsko, na severu Bělorusko. Jižní hranice státu je tvořena Černým a Azovským mořem, přičemž mezi těmito dvěma moři se nachází poloostrov Krym, který je de iure součástí Ukrajiny, ale de facto jej ovládá Ruská federace. Ukrajina má rozlohu 603 628 km2, s populací asi 41, 7 milionu lidí je osmou nejlidnatější zemí Evropy. Hlavní a největší město Kyjev leží na Dněpru, nejdelší a nejdůležitější ukrajinské řece.
Obrázek č. 3: Oblasti Ukrajiny
Obrázek č. 4: Kyjev je hlavní a největší město Ukrajiny, správní středisko Kyjevské oblasti a jedno z největších a nejstarších měst v Evropě. Město leží na řece Dněpr v severní části země. Zaujímá rozlohu 827 km² a v roce 2020 zde žilo přes 2,96 milionu obyvatel, včetně aglomerace pak přes 3,65 milionu obyvatel. Kyjev je kulturní a hospodářské centrum země, dopravní křižovatka a centrum elektrotechnického průmyslu. Pro svou starobylost bývá nazýván „matka ruských měst“. Kyjev byl součástí Kyjevsko-pečerské lávry, proto zde najdeme spoustu pravoslavných chrámů. Kolik krásných památek bude zničeno, a zejména kolik lidských životů bude zbytečně zmařeno a rovněž kolik ukrajinských a ruských rodin se nikdy nevyrovná se ztrátou svých blízkých?!
Obrázek č. 5: Chrám svaté Sofie v Kyjevě
Obrázek č. 6: Chrám sv. Ondřeje v Kyjevě
Obrázek č. 7: Katedrála svatého Volodymyra v Kyjevě
Obrázek č. 8: Chrám sv. Michala v Kyjevě
Obrázek č. 9: Katedrála svatého Mikuláše v Kyjevě
Obrázek č. 10: Vydubycký monastýr v Kyjevě
Obrázek č. 11: Zlatá brána v Kyjevě
Obrázek č. 12: Kyjevská univerzita
Obrázek č. 13: Dům s chimérami v Kyjevě, sídlo ukrajinského prezidenta
Obrázek č. 14: Státní opera v Kyjevě
Obrázek č. 15: Náměstí nezávislosti aneb Euromajdan
2. Národnostní a jazyková hranice:
Obrázek č. 16: Jazykové uspořádání Ukrajiny
Obrázek č. 17: Komparace podílu ukrajinštiny a ruštiny na Ukrajině, která má své historické důvody, jak se dozvíme níže.
Obrázek č. 18: Podíl obyvatel ruské národnosti na Ukrajině, kdy v současném válečném konfliktu dochází k absurdnostem (válka je však sama o sobě absurdní) typu, že pokud ruské vojenské jednotky napadají např. Charkov, kde se odehrávají jedny z největších bojů, tak útočí proti Ukrajincům ruské národnosti.
3. Historie: Jak už jsme zmínili v úvodu, tak naše vyprávění o Ukrajině je sice ryze apolitické a neutrální, nicméně kořeny současného konfliktu sahají právě do dávné minulosti, kdy státní útvar Kyjevské Rusi byl vytvořen dříve než Moskevská Rus. Dějiny Ukrajiny jsou „vlastně“ de iure prvopočátkem historie Ruské federace. Prof. Vlček (pozn. brněnská a olomoucká učebnice světových právních dějin) k výše uvedenému konstatuje (schválně citujeme): „Počátky ruského státu byly spojeny se zemí Rusů mezi Kyjevem, Rosí a Tjasmanem a velmi brzy také s přilehlou zemí Severů na Desně, Sejmu a Severském Donci. Tyto oblasti se nejdříve nazývaly ruské země v protikladu k ostatním východoslovanským zemím.“ Už bohužel bývalý nestor obecných dějin státu a práva pan prof. Balík (pozn. pražská a plzeňská učebnice světových právních dějin) k výše zmíněnému uvádí, že (opět schválně citujeme): „Nejstarší ruský raně feudální stát, Kyjevská Rus, vznikl v polovině 9. století. Svého vrcholu dosáhl za knížat Vladimíra (978 - 1015) a jeho syna Jaroslava Moudrého (1019 - 1054).“ Co se týká prvních historických pramenů ukrajinského a ruského práva, tak k tomu prof. Balík poznamenává, že (cit.): „ V raně feudálním období převládalo obyčejové právo, tj. kroniky a letopisy, které nám zachovaly údaje o právu rodinném, dědickém a smlouvy kyjevského státu s Byzancí.“
Ukrajinský historik a první prezident Ukrajinské lidové republiky Mychajlo Hruševskyj zdůrazňoval k roztrpčení sovětského vedení, že Kyjevská Rus byla zcela ukrajinským státem, zatímco Rusko se objevilo až později. Odlišné chápání historie dvou etnik reflektuje složité a provázané, nikoliv však totožné dějiny Ukrajiny a Ruska. Kyjevská Rus se rozpadla na řadu soupeřících království, neschopných se ubránit ničivé síle mongolských hord. Část východních Slovanů pak zůstala pod mongolským jhem v oblastech, které dnes představují soudobé Rusko. Jiná část, na území dnes zahrnující většinu dnešní Ukrajiny, se dostala pod patronát Polsko-litevské unie, kde zůstala čtyři století. Obě části začaly přes veškerou kulturní a etnickou blízkost rozvíjet vlastní identitu. Ukrajina vnímá období Polsko-litevské unie jako doklad historické evropské orientace a s hrdostí zmiňuje, že právě ona umožňovala šíření evropské vzdělanosti do ostatních slovanských oblastí, přičemž se odkazuje na skutečnost, že první východoslovanská univerzita byla založena v Kyjevě v roce 1632.
Ruská historiografická tradice pohlíží na tyto časy odlišným pohledem. Z ruského pohledu se jednalo o dobu národního a náboženského útlaku, o „historickou chybu“, která byla napravena až „znovusjednocením“ v roce 1654 po uzavření Perejaslavské dohody kozáckého hejtmana Bohdana Chmelnického se zástupci ruského cara o vojenské spolupráci vůči Polsku. Ukrajinští historici mají na dohodu různé názory, podle řady z nich nebyla stvrzením připojení Kyjeva k Moskvě, ale jen jednoduše pragmatickou dohodou pro partikulární politické cíle. Podle ukrajinského historika Jurije Tereščenka Kozácký hetmanát ustanovený Chmelnickým byl v zásadě, přes všechny vazby k carskému Rusku, nezávislým státem. Poukazuje na fakt, že hejtman vstoupil po uzavření Perejaslavské dohody do aliance i se Švédskem, v té době nepřítelem Ruska. Kozácký hetmanát moderní ukrajinská národotvorná mytologie přetvořila v symbol národního zápasu o autonomii, jehož finálním završením je moderní ukrajinský stát. V realitě ale nemilosrdná občanská válka mezi záporožskými kozáky vedla k tomu, že části hetmanátu uzavíraly různorodé aliance s Polskem a Ruskem. Existenci hetmanátu ukončila carevna Kateřina II. Veliká (1762 až 1796), která po rozpadu Polsko-litevské unie k Rusku připojila i velkou část ukrajinského území. Po „znovusjednocení“ Rusko tvrdě potlačovalo ukrajinské pokusy o ustanovení národního hnutí, v roce 1863 např. zakázalo používání ukrajinského jazyka ve školách a v tisku.
Až po říjnové revoluci v Petrohradě došlo 28. ledna 1918 k vyhlášení nezávislé Ukrajinské lidové republiky. Později, 30. prosince 1922, byla formálně nezávislá republika, předmět bojů mezi Polskem a SSSR, připojena k Sovětskému svazu. V oblasti tzv. východní Ukrajiny neexistovala až do devatenáctého století významná ruská přítomnost. Ostatně i města Luhansk a Doněck byla založena britskými továrníky. Podle sovětského sčítání lidu z roku 1926 Ukrajinci na územích silně převažovali nad Rusy. Situace se změnila až po hrozivém hladomoru zapříčiněném politikou kolektivizace sovětského diktátora Josifa Stalina. Podle amerického historika Timothyho Snydera byl hladomor cílenou snahou zlikvidovat ukrajinské národní cítění. Po rozpadu SSSR v roce 1991 se více než 90 procent obyvatel Ukrajiny demokraticky rozhodlo v národním referendu, že už nechtějí být součástí Ruska.
4. Ukrajina na fotografiích:
Obrázek č. 19: Těžce zkoušený Charkov, druhé největší ukrajinské město
Obrázek č. 20: Rezidence bukovinských metropolitů v Černovicích-dříve bylo toto území rakouské.
Obrázek č. 21: Překrásný Lvov s mnoha památkami a nádhernou architekturou na západní Ukrajině, který byl dříve rakouský a posléze polský.
Obrázek č. 22: Pohled na staré město ve Lvově a památky UNESCO
Obrázek č. 23: Lvovské divadlo opery a baletu
Obrázek č. 24: Hrad Kamenec Podolský
Obrázek č. 25: Počajivská lávra, významné poutní místo na západní Ukrajině
Obrázek č. 26: Chotynská pevnost na Dněpru
Obrázek č. 27: Užhorod, správní středisko Podkarpatské Rusi (Zakarpatské Ukrajiny), v pozadí se vyjímá římskokatolický kostel a řeckokatolická katedrála, ve městě najdeme maďarské i československé (české) vlivy.
Obrázek č. 28: Když si odpustíme pohled na přízemí objektů vpravo, tak můžeme velmi dobře vnímat uherskou architekturu v Užhorodu, kde se vaří i vynikající guláš.
Obrázek č. 29: Toto není „momentka“ z pražských Dejvic či Bubenče, nýbrž z Užhorodu.
Obrázek č. 30: Hoverla, nejvyšší vrchol Ukrajiny a Podkarpatské Rusi
Závěr:
Vážení a milí spoluobčané, aktuální článek jsme věnovali těžce zkoušené Ukrajině a jejímu obyvatelstvu. Jedná se bezesporu o nádhernou zemi, zemi, která bude určitě jednou svobodná, a zemi, se kterou máme vazby, ať už kvůli ukrajinské menšině v České republice, Podkarpatské Rusi a volyňským Čechům, kterých se válečné útrapy bohužel bezprostředně dotýkají. Přejeme všem Ukrajincům svobodu a plnohodnotnou suverenitu a také modré nebe a velmi bohatou úrodu na nejúrodnější půdě v Evropě! Stejně tak ale občanům Běloruska a Ruské federace přejme lepší politickou reprezentaci a hlavně demokracii!
Obrázek č. 31: Symbolika ukrajinské státní vlajky, modré nebe nad žlutými (zrajícími) klasy pšenice
Obrázek č. 32: Další velmi symbolické foto v nynější době, vlajka EU, která má stejné barvy jako ta ukrajinská.
Na úplný závěr uvádíme, že ve sporných historických otázkách bylo využito učebnic z právních dějin, které si však nerozporují. Článek byl schválně koncipován v didaktické formě a na základě obrázků, aby si ho mohli přečíst všichni lidé, a to včetně žáků druhého stupně základních škol.
Řadu zajímavých a shrnujících informací o této překrásné zemi pak naleznete na: https://www.facebook.com/UkraineEmbassyinCzechia/videos/3034179883366929, resp. https://www.ceskatelevize.cz/porady/11003256577-ukrajino-nezlob-se/.
Odborné zdroje:
Televizní pořad ČT „Ukrajino nezlob se“ – https://www.ceskatelevize.cz/porady/11003256577-ukrajino-nezlob-se/,
Televizní pořady o volyňských Češích na: https://edu.ceskatelevize.cz/video/7378-osud-volynskych-cechu?vsrc=tema-doporucene&vsrcid=moderni-doba-ceske-dejiny, resp. https://edu.ceskatelevize.cz/video/7239-volynsti-cesi.
Balík, S. Právní dějiny evropských zemí a USA (stručný nástin). 1. vyd. Dobrá Voda u Pelhřimova : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. 1999, s. 194. ISBN 80-902627-4-0.,
Vlček, E. Schelle, K. A kol. Právní dějiny. Státy střední a východní Evropy. 1. vyd. Brno : PRF MU a nakladatelství Doplněk. 1998, s.434. ISBN 80-210-1916-6 (Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně) a ISBN 80-7239-019-8 (Doplněk Brno).,
http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2014/10/ukrajina/,
https://www.alvarez.cz/encyklopedie/ukrajina/kyjevsko-pecerska-lavra,
https://cs.wikipedia.org/wiki/Charkov,
https://cs.wikipedia.org/wiki/Chotyn,
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kamenec_Podolsk%C3%BD_(hrad),
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kyjevskope%C4%8Dersk%C3%A1_l%C3%A1vra,
https://cs.wikipedia.org/wiki/Obyvatelstvo_%C4%8Ceska,
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rus%C3%Adni,
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ukrajina,
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ukrajinsk%C3%A9_Karpaty,
https://cs.wikipedia.org/wiki/Voly%C5%88%C5%A1t%C3%AD_%C4%8Ce%C5%A1i,
https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/1047397-polocas-rozpadu-krym-nevylucuje-odtrzeni-od-ukrajiny,
https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/1045689-sankce-zapadu-vuci-rusku-nepravdepodobne-rikaji-experti,
https://en.wikipedia.org/wiki/Czechs_in_Ukraine,
https://en.wikipedia.org/wiki/Hoverla,
https://en.wikipedia.org/wiki/Lviv,
https://www.facebook.com/UkraineEmbassyinCzechia/videos/3034179883366929,
https://www.databazeknih.cz/knihy/prazsky-hrad-v-dobe-premyslovskych-knizat-118506,
https://www.databazeknih.cz/knihy/dejiny-ukrajiny-220342,
https://www.denik.cz/staty-mimo-eu/ukrajina-zeny-deti-reportaz-uzhorod-20220227.html,
https://www.kaseacz.cz/sluzby/pracovnici-ze-zahranici/pracovnici-z-ukrajiny/,
https://www.pametnaroda.cz/cs/volynsti-cesi,
https://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/b05cizinci/02/06.pdf,
https://www.turistika.cz/mista/kyjev-kyjevskopecerska-lavra-dolni-lavra/detail,
https://www.vlada.cz/cz/ppov/rnm/narodnostni-mensiny---uvod-1361/,
https://www.vlajky.eu/vlajka-Evropsk%C3%A1-unie/.
Mgr. Petr Jezdinský