Francouzský institut v Praze slaví sto let od svého vzniku
zveřejněno 11. 11. 2020Vážené dámy, vážení pánové, jak napovídá název dnešní, resp. listopadové aktuality, budeme se v ní věnovat Francouzskému institutu v Praze, jenž v tomto podzimním měsíci slaví kulatých 100 let od svého založení. Sto let, kterými klidně můžeme charakterizovat či popsat nejen česko-francouzské, resp. francouzsko-české (nikoli jen samozřejmě kulturní) vztahy, ale i české (resp. československé) dějiny, a to od vzniku Československé republiky, přes Mnichov, Protektorát Čechy a Moravu, období komunistické diktatury mezi lety 1948 až 1989 až po události 17. listopadu 1989.
Francouzský institut v Praze (Institut français de Prague) je multidisciplinární kulturní centrum nacházející se v centru Prahy na ulici Štěpánská. Posláním institutu je prezentace francouzské kultury, výuka francouzského jazyka, pořádání kulturních akcí v kontextu česko-francouzské spolupráce apod. V budově institutu sídlí také francouzský atašé pro kulturu, vědu a školství Francouzského velvyslanectví v Praze.
Obrázek č. 1: Francouzský institut ve Štěpánské ulici
Francouzský institut byl založen v Praze v Ostrovní ulici v listopadu roku 1920 Ernestem Denisem, francouzským historikem, znalcem českých dějin a slavistou, který se výrazným způsobem taktéž zasadil o vznik samostatného Československa.
Obrázek č. 2: Ernest Denis
Ernest Denis je autorem mnoha děl o politických a kulturních dějinách Čechů, ale i dalších slovanských národů. Čechy považoval za kulturně i politicky nejvyspělejší, proto jim přisuzoval i vůdčí roli v boji slovanských národů střední a jižní Evropy za samostatnost. Byl přesvědčen o nezbytnosti získání samostatnosti pro český národ a vytrvalým bojovníkem za jeho práva. Založil a redigoval revue La Nation Tschèque („Český národ“). Jakkoli jiné národnosti, je Ernest Denis postavou, kterou je nezbytné zařadit mezi nejvýznamnější osobnosti českých moderních dějin.
Institut navázal svým fungováním na Alliance Française, která působila v Praze od roku 1886, a největšího rozkvětu se dočkal v období mezi dvěma světovými válkami, kdy se stal opravdovou univerzitou s literární, právní a vědeckou sekcí. Tato malá de facto univerzita sídlila od roku 1930 ve Štěpánské 35, kde můžeme institut najít i dnes (viz výše). Byly zde organizovány kurzy francouzštiny zdarma, rozrůstala se místní knihovna a institut se dočkal i návštěvy básníka André Bretona.
Mnichovská dohoda, německá okupace Prahy, která zasáhla i Francouzský institut, a pozdější Pražské povstání znamenalo konec této rozsáhlé a intenzivní jazykové a kulturní činnosti. Od roku 1945 do roku 1948 počet studentů vytrvale klesal, přednáškové sály zely prázdnotou. V roce 1949 pak dokonce došlo k udání, které institut označilo za špionážní centrum a 1. května 1951 musel Francouzský institut své brány definitivně uzavřít. V tomto období se ještě podařilo uspořádat návštěvu Sartra, Aragona a Elsy Triolet. Jen občas se pomyslné dveře „pootevřely“!: v roce 1967 byla zpřístupněna francouzská čítárna a v roce 1979 byly zahájeny kursy francouzštiny pro dospělé. Po sametové revoluci Institut znovu oficiálně otevřel své brány. Od roku 1990 se jeho činnost rozeběhla naplno. 9. 12. 1993 Václav Havel a François Mitterand slavnostně otevřeli nové prostory. Jen adresa se nezměnila: Štěpánská 35. Datum 9. prosince přitom nebylo vybráno vůbec náhodně. Mitterrand totiž 9. prosince 1988 posnídal v malostranském Buquoyském paláci, sídle francouzského velvyslanectví, s českými disidenty v čele s Václavem Havlem. Snídani tehdy Mitterrand zahájil proroctvím, že „je rád, že se zde setkává s předními osobnostmi doby příští“.
Obrázek č. 3: François Mitterand s Václavem Havlem a dalšími disidenty na legendární snídani v budově francouzského velvyslanectví dne 9. prosince 1988
Činnost Francouzského institutu v Praze je součástí obecné ambice šíření povědomí o Francii spolu s Francouzským lyceem v Praze, šesti Francouzskými aliancemi v České republice a službami Velvyslanectví Francie v Praze, jehož je nedílnou součástí.
Obrázek č. 4: Interiér Francouzského institutu
Obrázek č. 5: Knihovna Francouzského institutu
Systém Francouzských aliancí v současnosti tvoří nejrozsáhlejší síť zaměřenou na šíření francouzského jazyka a frankofonních kultur na mezinárodní úrovni. V České republice je přítomno jejich 6 poboček – v Plzni, Českých Budějovicích, Liberci, Pardubicích, Ostravě a Brně. Alliances Françaises mají tři přesně definované cíle: propagace výuky francouzského jazyka, kultury a interkulturních výměn. Svým způsobem zastupují funkce Francouzského institutu v jednotlivých krajích naší země, třebaže jejich pole působnosti není samozřejmě tak široké, jako u institutu.
České sekce ve městech Dijon a Nîmes jsou hlavním pilířem spolupráce s Francií v oblasti vzdělávání, neboť učí české studenty nejen francouzskému jazyku, nýbrž především tamní kultuře. V rámci sekcí mají mladí občané České republiky možnost získat středoškolské vzdělání zakončené maturitou na lyceu Alphonse Daudeta v Nîmes a na Carnotově lyceu v Dijonu.
Závěr: Vážení čtenáři, milí klienti, v dnešním pojednání jsme se věnovali toliko výhradně pouze Francouzskému institutu v Praze. Francii jako takové, francouzštině a v neposlední řadě i česko-francouzským a francouzsko-českým (kulturním) vztahům, pro které jsou příznačná taková jména jako např.: Milan Kundera, Pavel Tigrid, Bohuslav Martinů, Jan Zrzavý, Jules Verne, Antoine de Saint-Exupéry nebo Jacques Rupnik se budeme věnovat na výročí dobytí (pádu) Bastily, tj. na státní svátek Francie, který se slaví 14. července. Vždyť pomocí komunikace se svým okolím jej ovlivňujeme a přispíváme ke všeobecné spokojenosti a stabilitě. Je to součástí naší mise.
Zdroje:
https://www.alliancefrancaise.cz/,
https://www.alliancefrancaise.cz/Francouzske-aliance-ve-svete,
https://www.ifp.cz/cz/o-nas-1/,
https://www.ifp.cz/cz/100-let-spolu/,
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ernest_Denis,
https://cs.wikipedia.org/wiki/Francouzsk%C3%BD_institut_v_Praze,
Mgr. Petr Jezdinský