Jak se volí prezident USA?
zveřejněno 02. 02. 2021Vážení čtenáři, milí klienti, vzhledem k inauguraci Joea Bidena, 46. prezidentem Spojených států amerických 20. ledna 2021 a taktéž (především) v souvislosti s událostmi spojenými s volbou nového amerického prezidenta, zaměříme naši pozornost v aktuálním pojednání na způsob volby prezidenta USA. Rozhodně se však neomezíme pouze na politický souboj mezi republikány a demokraty, ba právě naopak. Naším cílem je v souladu s naší vizí ve zjednodušené podobě vysvětlit občanům proces zvolení „nejmocnějšího muže světa“, a taktéž alespoň v krátkosti nastínit jeho základní kompetence.
Obrázek č. 1: Joe Biden (Joseph Robinette Biden Jr.), 46. prezident Spojených států amerických – Kam bude směřovat Amerika po letošních prezidentských volbách?
Obrázek č. 2: Demokraté vs. republikáni – alias oslíci kontra sloni (oslík je tradiční symbol demokratické strany, slon zase té republikánské), resp. levice či střed vs. pravice.
1. Kdo může být zvolen prezidentem USA (obecné aspekty)? Za prezidenta může být v nepřímých volbách (prostřednictvím tzv. volitelů) zvolen kandidát, který získal státní občanství Spojených států narozením (tj. kandidát musí být rodilý Američan), dosáhl věku třiceti pěti let a bydlí ve Spojených státech amerických alespoň čtrnáct let. Tatáž osoba může zastávat prezidentský úřad dvě funkční období. Nemusí se přitom jednat o po sobě jdoucí volební období. Pokud prezident v úřadu zemře, odstoupí, je sesazen či není schopen vykonávat svou funkci, ujímá se úřadu viceprezident. Pakliže viceprezident stráví v prezidentském úřadě více než 24 měsíců, ztrácí následně jedno možné řádné zvolení prezidentem. Spolu s prezidentem je volen i viceprezident, který je podle ústavy předsedou Senátu Kongresu USA.
Obrázek č. 3: Kamala Harrisová, úřadující viceprezidentka Spojených států Amerických a předsedkyně Senátu Kongresu USA
2. Jak se volí prezident v užším slova smyslu?
A. Nominace kandidátů („Primárky“): V rámci politických stran všichni uchazeči soupeří o zisk stranické nominace. Způsob, jakým tento proces probíhá, se liší u jednotlivých stran a také v každém státě. Obvyklé jsou dvě formy – primárky (primaries) a členské schůze neboli kaukusy (caucases). V některých státech jsou pořádány i obě dvě současně. Voliči vybírají delegáty pro stranické sjezdy, kteří poté volbou nominují stranického kandidáta. Primárky jsou standardní volby pořádané vládou příslušného státu, v některých státech smí každý volit bez ohledu na svou politickou příslušnost či nezávislost, v jiných volí pouze členové a registrovaní příznivci své strany v jejích primárkách. Kaukusy jsou privátní stranické akce pořádané často v konferenční místnosti či školní tělocvičně, které mají komplikovaná pravidla přesvědčování voličů.
Výběr delegátů tradičně začíná ve státech Iowa a New Hamsphire v únoru a březnu volebního roku a poté se přesouvá do dalších států; končí obvykle na počátku léta v Kalifornii a dalších státech na západě (ale i některých na východě). Den v únoru nebo březnu, kdy se primární volby nebo stranická shromáždění konají v největším počtu států, se nazývá superúterý a pro většinu uchazečů o kandidaturu na prezidenta bývá rozhodující zkouškou. Volby delegátů se pořádají i v (zámořských) teritoriích, jejichž obyvatelé nemají právo volit prezidenta Spojených států. Nový americký prezident se totiž nevolí na nezačleněných územích, kterými jsou Americká Samoa, Americké Panenské ostrovy, Guam, Portoriko a Severní Mariany.
Primárky určují, kdo jde do voleb hlavy států, kdo získá dostatek delegátů, kteří mu dají hlas na celostátním stranickém sjezdu (konventu). Sjezd ho oficiálně nominuje. Sjezdy dvou největších stran se nazývají Democratic National Convention a Republican National Convention a konají se v letních měsících volebního roku.
B. Mezikrok, aneb přímé hlasování voličů, kteří volí tzv. volitele, jenž pak volí prezidenta, resp. tzv. volební den: V úterý po prvním listopadovém pondělí se koná přímá volba členů sboru volitelů. Většina států však umožňuje tzv. brzké hlasování (early voting), hlasování ještě před dnem voleb, a rovněž hlasování poštou, přičemž některé státy vyžadují uvedení zvláštního důvodu, proč se volič osobně nedostaví do volební místnosti. Volby se konají ve všech 50 státech a od přijetí 23. dodatku ústavy v roce 1961 rovněž i v hlavním městě Washingtonu D.C.
C. Sbor volitelů, aneb ti, co nakonec zvolí prezidenta: Americké prezidentské volby jsou však nepřímé, takže nezáleží na absolutním počtu odevzdaných hlasů pro toho kterého kandidáta. Rozhoduje totiž počet volitelů. Každý stát má stanovený počet volitelů podle počtu obyvatel. Aktuální počet vychází ze sčítání lidu z roku 2010, volitelů je celkem 538. Prezidentem se tedy stane ten kandidát, který získá hlasy 270 volitelů. Nejvíce volitelů má Kalifornie (55) a Texas (38), nejméně Aljaška, Delaware, Montana, Severní Dakota, Jižní Dakota, Vermont, Wyoming a Washington D.C., neboť tato území mají po třech volitelích.
Ve většině členských států všichni volitelé dají hlas tomu kandidátovi, který v daném státě získal nejvyšší počet voličských hlasů. Pouze ve státech Maine a Nebraska se používá jiný systém (viz. obrázek č. 4).
Obrázek č. 4: Mapa s počtem volitelů v jednotlivých státech USA
Volitelé nejsou federální ústavou nijak vázáni, kterému prezidentskému kandidátovi mají dát hlas. Formálně můžou hlasovat pro kohokoli z kandidátů nebo dát dokonce hlas osobě, která ve volbách vůbec nekandidovala. V současné době se ode všech volitelů vyžaduje, aby volili kandidáta na prezidenta, který získá většinu hlasů voličů v daném státě. Ne všichni volitelé však na schůzi volitelů volí podle očekávání. Volitelům, kteří dají hlas někomu jinému, než koho se zavázali volit, se říká „nevěrní volitelé.“
D. Eventuální volba v Kongresu: Jestliže žádný z prezidentských kandidátů nezíská pro sebe většinu Sboru volitelů (270 hlasů), volí prezidenta Sněmovna reprezentantů dle 12. dodatku ústavy.
3. Jaké jsou základní pravomoci a povinnosti prezidenta USA?
Mezi hlavní prezidentovy povinnosti patří chránit Ústavu Spojených států amerických a prosazovat zákony schválené Kongresem. Aby mohl tuto povinnost plnit, stojí v čele federální vlády (exekutivy), která je výkonnou složkou státní (výkonné) moci. Z ústavněprávního pohledu se tak v případě Spojených států jedná o prezidentskou formu vlády.
Vyjma toho má prezident důležité legislativní a soudní pravomoci. Může vydávat výnosy, vyhlášky a nařízení, tzv. výkonné příkazy, které jsou pro federální úřady závazné. Jako vrchní velitel ozbrojených sil států může povolat do federální služby také státní jednotky Národní gardy. V době války nebo výjimečného stavu může Kongres udělit prezidentovi ještě širší pravomoci k řízení národního hospodářství a k ochraně bezpečnosti USA.
Prezident vybírá vedoucí všech výkonných ministerstev a úřadů a stovky dalších vysokých federálních úředníků. Prezident nese hlavní zodpovědnost za diplomatické styky USA s cizími státy. Prezident jmenuje velvyslance a přijímá velvyslance cizích států. Spolu s ministrem zahraničí řídí všechny oficiální styky se zahraničními vládami. Příležitostně se může osobně zúčastnit konferencí na nejvyšší úrovni a přímých porad hlav států o hospodářských a politických problémech a o bilaterálních a multilaterálních dohodách. Prezident vyjednává smlouvy s jinými státy, které jsou pro Spojené státy závazné po schválení dvoutřetinovou většinou Senátu. Prezident může uzavírat s cizími mocnostmi také „vládní dohody“, které nepodléhají schválení Senátem.
Přestože ústava stanoví, že „veškerá zákonodárná moc“ náleží Kongresu, má prezident jako tvůrce veřejné politiky významnou legislativní úlohu. Má totiž právo vetovat kterýkoliv návrh zákona schválený Kongresem, a pokud proti tomu nehlasují dvě třetiny zákonodárců v obou sněmovnách, návrh jako zákon neprojde. Mnoho návrhů právních norem, jimiž se Kongres zabývá, pak vzniká z podnětu exekutivy. Ve výroční zprávě a zvláštních zprávách Kongresu může prezident navrhnout zákony, které považuje za nutné. Kdyby Kongres odložil projednávání těchto návrhů, má prezident pravomoc svolat zvláštní zasedání.
Mezi prezidentovy ústavní pravomoci patří i jmenování federálních soudců včetně Nejvyššího soudu, které podléhá schválení Senátem.
Obrázek č. 5: Vlajka prezidenta Spojených států amerických
V prezidentském systému neexistuje institut vota důvěry či vota nedůvěry a zastupitelský orgán nemůže politickou cestou odstranit hlavu státu ani vládu. Prezident zase nemůže zákonodárný sbor rozpustit. Podstatou systému je tedy oddělení částí moci a politická neodpovědnost moci výkonné vůči zákonodárné. V praxi jsou tato pravidla realizována prostřednictvím systému tzv. brzd a protivah (checks and balances) čili vzájemného omezování tří mocí (soudní, výkonné, zákonodárné).
Závěr: Vážení klienti, cílem našeho článku bylo v souladu s naším posláním v jednoduché formě vysvětlit čtenářům postup při volbě prezidenta Spojených států amerických a též popsat jeho základní pravomoci. Ke Spojeným státům, tj. ke třetí nejlidnatější a rozlohou čtvrté největší zemi na naší planetě, se tedy bezesporu vrátíme v některé z našich dalších aktualit, a to buď 4. července na Den nezávislosti, a nebo v listopadu, kdy se každý čtvrtý čtvrtek v měsíci slaví v Americe (nikoliv v Kanadě) Den díkůvzdání.
Odborné zdroje:
Klíma, K. a kol. Ústavní právo. 1. vydání. Dobrá voda u Pelhřimova : Aleš Čeněk, 2002, s. 785.
Kroupa, J., Koudelka, Z., Svatoň, J., Šimíček, V., Vlčková, R. Politologie. 1. vydání. Brno : PRF MU, 1998, s. 258.
https://www.novinky.cz/volby/usa/clanek/jak-je-volen-americky-prezident-40336547,
https://cz.usembassy.gov/cs/pravomoci-prezidenta-usa-prezident/,
https://usa.qex.cz/encyklopedie/prezident-usa,
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kamala_Harrisov%C3%A1,
https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_prezident%C5%AF_Spojen%C3%BDch_st%C3%A1t%C5%AF_americk%C3%BDch,
https://cs.wikipedia.org/wiki/Volba_prezidenta_Spojen%C3%BDch_st%C3%A1t%C5%AF_americk%C3%BDch,
https://en.wikipedia.org/wiki/Flag_of_the_President_of_the_United_States.
Mgr. Petr Jezdinský